MFSF JÁNOŠÍKŮV DUKÁT

Čtvrtek 22. října 2020

Historie obce Osíčko

Pohnuté a zajímavé osudy nejsou jen doménou lidí, ale také míst, v nichž žijeme. A nejinak tomu je i v případě historického vývoje obcí Osíčka a Příkaz, které, i když vznikly samostatně a také samostatně se vyvíjely, byly si vzájemně tak blízké, že se sloučily v roce 1951 v jednu obec, nesoucí jméno Osíčko. Obec leží pod nevysokými, zato majestátnými Hostýnskými horami, v údolí pod vrcholem Kelečského Javorníku (865 m n. m.). Přírodní bohatství rozsáhlých lesů přinášelo četné pracovní příležitosti pro obyvatele okolních obcí. Kácení, svoz dříví a jeho zpracování patřily k hlavním robotním povinnostem zdejšího lidu. Vždyť dříví z těchto lesů se vozilo na stavby do širokého okolí a snad také až do Hamburku na stavbu lodí. Středem obce protéká jeden z pramenů říčky Moštěnky, která pro staletí tvoří přirozenou hranici mezi Osíčkem a Příkazy.

Dějiny Osíčka a Příkaz se začaly odvíjet již ve 14. století, a to v blízkosti důležité cesty, spojující Bystřici pod Hostýnem s Valašským Meziříčím a poměrně blízko mocného hradu Šaumburku. Jejich vznik je spojen s osídlováním této oblasti ve 13. století.

Písemnou zmínku nacházíme nejprve ke jménu obce Příkazy, a to v souvislosti s hradem Šaumburkem v roce 1309. Zato v roce 1349 se dovídáme o Mikešovi z Příkaz, jenž byl majitelem stejnojmenné vsi, kterou v roce 1360 prodal Zdeňkovi z Domaželic. Jméno pánů z Příkaz nacházíme i na řadě dalších dokumentů z pozdější doby - např. v roce 1447 se připomíná jméno Jana Mrlína z Příkaz. Důležitá pak byla kupní smlouva mezi Václavem z Příkaz a Kateřinou ze Žerotína, která jemu v roce 1466 prodala dědičně svou rychtu v Příkazech i s dvorem, rybníkem, sadem, lovem, atd.

Novým majitelem Příkaz se na sklonku 15. století stává Vilém z Pernštejna, aby se zanedlouho prodal pánům z Vrbna, kteří si tyto majetky podrželi až do bitvy na Bílé Hoře v roce 1620. Ti stáli ale na straně poražených a jejich majetek byl zkonfiskován ve prospěch jednoho z nejvlivnějších a nejbohatších mužů Moravy - kardinála Františka Ditrichštejna, olomouckého biskupa. V držení rodu Ditrichštějnů zůstaly Přípazy až do 19. století, kdy zdejší panství zakoupil baron Loudon, sídlící v Bystřici pod Hostýnem. zajímaný dokument z roku 1703 se vztahuje k osobě Leopolda z Ditrichštějnů a příkazského dvořáka M. Smolky, kterému byla potvrzena jeho starobylá privilegia a práva, ale také povinnosti - např. každoročně dovézt vůz dříví ze zdejších lesů do sídla Ditrichštejnů - Mikulova.

První zmínka o obci Osíčko se vztahuje k roku 1360 a hovoří se v ní o "Novém Oseku". V roce 1371 pak již je zaznamenán latinsky psaný název "Osschezska" a v průběhu 15. století se setkáváme s názvem "Osečko" (1403) i "Osecko" (1499). Obě první zmínky se však týkají velmi důležité události v dějinách obce, neboť ji a sousední Příkazy nejdříve koupil a vzápětí prodal olomoucké kapitule Zdeněk z Domaželic, a to v roce 1360 a v roce 1371 pak jeho vdova Magdaléna, prodala Kuníkovi z Drahotouše svůj podíl ze mlýna a lesů v Osíčku.

Z další kupní smlouvy z roku 1403, uzavřené mezi Tomášem, sousedem z Loukova a Šimkem, fojtem z Osíčka, se dovídáme o fojtství v Osíčku i o řadě výsad, která se k němu vztahovala (fojt mohl mít sedláře, kováře, řezníka, atd.) a náležela k němu i svobodná krčma, možnost lovu v lesích i kácení dříví pro vlastní potřebu. Osíčko patřilo ke kelečskému panství olomouckých biskupů a neměnilo tak často majitele jako blízké Příkazy.

Podle Lánových rejstříků Přerovského kraje z let 1675 - 76 v Osíčku bylo 17 usedlostí a pouze dvě byly pusté. Příkazy, které byly součástí panství Lipník - Hranice, měly podle již zmiňovaných Lánových rejstříků 19 usedlostí a žádná nebyla opuštěná. Hrůzy třicetileté války se těchto obcí, soudě podle pramenů, výrazně nedotkly, i když obyvatelé jistě trpěli při nájezdech válčících stran či tažení jednotlivých armád.

Rozdílné bylo připojení obou obcí k různým farnostem - obyvatelé Příkaz patřili k farnosti v Loukově a obyvatelé Osíčka k farnosti v Honím Újezdě. Na hřbitovy, při těchto farních kostelích, byli a dosud jsou pohřbívání zemřelí z obou obcí. Podstatnou změnou pro obyvatele Osíčka bylo připojení farnosti Horní Újezd ke kostelu ve Všechovicích v roce 1653, a to až do roku 1785. V této době byla v Osíčku postavena kaple Panny Marie-Pomocnice. Z roku 1894 se dochoval zápis o opravě "chatrné" střechy na této kapli, která byla v uvedeném roce opravena. V nové báni byly pak uloženy mince a pamětní list - "Poznamenání". V něm se uvádí složení představenstva obce, dále jména řemeslníků, podílejících se na opravě a také finanční obnos, který tato oprava stála (165 zlatých). Slavnostní vytažení báně se konalo 2. května toho roku, neboť: "... v ten den jest ve zdejší obci starodávným zvykem, že v tento den jde s průvodem do kostela do Horního Újezda, odkudž vede kněz průvod po poli Oseckém až do Osíčka, kdež v kapli pobožnost se končí." Na počátku 1. světové války, v roce 1914, byl zvon z této kaple zabrán pro válečné účely a nový zvon byl zavěšen až v roce 1920. Také obyvatelé Příkaz si postavili kapli, zasvěcenou Navštívení Panny Marie, a to v roce 1864. Tato kaple nahradila původní, dřevěnou zvonici, o niž se nedochovaly záznamy o době jejího postavení.

Až do roku 1848, kdy byla zrušena robotní povinnost, museli obyvatelé obcí v rámci roboty udržovat patřičný kus cesty, vedoucí z Bystřice p. H. do Valašského Meziříčí, vozit na ni kamení a udržovat ji v dobrém stavu, což obnášelo i vysazování stromů podíl cesty.

Obec si žila svým poklidným způsobem, který čas od času porušila jen významná událost. Od poloviny 19. století - po reorganizaci státní správy patřily obě obce k soudnímu okresu Bystřice p. H. a politickému okresu Holešov. V roce 1854 žilo v Osíčku 211 a v Příkazích 326 obyvatel.

Poklidný život obcí rozrušil v roce 1866 příchod pruských kyrysníků, kteří se ubytovali v jednotlivých staveních a požadovali dobré zaopatření. Po necelých 5 týdnech však pokračují dál ve svém tažení v rámci rakousko-pruské války.

Osíčko, díky svému představenstvu, si vedlo v druhé polovině 19. a na počátku 20. století finančně velmi dobře. Zásluhou toho si mohla obec koupit v roce 1888 budovu zrušeného revíru v Příkazech a umístnit v ní obecnou školu. Tato škola, i když stála v katastru Příkaz, byla jen pro děti z Osíčka. Až v roce 1908, se vzájemně dohodli starostové a radní obou sousedních obcí a začaly se zde učit i děti z Příkaz, které do té doby musely chodit do školy v Loukově.

Stejně zajímaná situace nastala i při stavbě železnice z Bystřice p. H. do Valašského Meziříčí v letech 1886 - 1888, kdy na katastrálním území Příkaz byla postavena budova železniční stanice "Příkazy - Osíčko", od roku 1937 jen "Osíčko" a vlak začal odtud pravidelně jezdit v roce 1887.

S rozvojem železnice se výrazně začal měnit i život obyvatel - zanikly některé živnosti, spojení s okolním světem bylo"na dosah ruky" a nové myšlenky i jiný způsob života rychle pronikal do každodenního rytmu obce. Do té doby byli zdejší obyvatelé docela soběstační - vše, co bylo potřeba k obživě - potraviny - ve vesnici existovalo. Chovalo se velké množství dobytka - koní, skotu, prasat i obcí. Hojně se pěstoval len a konopí, z nichž se zpracovávala látka na oděv. Poměrně rychle se upustilo od kroje, který se do konce minulého století běžně nosil. Od roku 1883 se začala na zdejších polích sázet cukrovka, především pro cukrovar v Hulíně.

V minulosti byly časté požáry, které se díky dřevěným domům velice rychle šířily po celé obci. Proto bojovali s tímto živlem všichni obyvatelé. Téměř zákonitě tedy v roce 1899 vzniká v obci jako první spolek - Sbor dobrovolných hasičů, společný pro Osíčko i Příkazy. Sbor měl vlastní stanovy s 22 články a v jeho čele stál 6 členný výbor - 3 členové z Příkaz a 3 z Osíčka. Hasiči nejen, že zachránili velké materiální hodnoty, ale výrazně oživili kulturní a společenský život obce. Po počátečním nadšení a úspěšné činnosti sboru začalo docházet k rozporům, což však neovlivnilo jeho hlavní poslání - zachraňovat životy a majetek lidí do dnešních dnů.

Dvacáté století s sebou přineslo výrazné změny a řadu událostí, které se samozřejmě promítly i do života obce. Zvlášť první světová válka si vybrala krutou daň - řadu životů obyvatel Osíčka i Příkaz, kteří padli na bojištích celé Evropy. Výrazným mezníkem se stal pak vznik Československé republiky 28. října 1918. Obě obce navštívil i první čs. prezident T. G. Masaryk a zapsal se do kronik, v roce 1928 a 1930. Nezastavil se ani technický rozvoj. Zavedení elektřiny do Osíčka v roce 1930 a Příkaz v roce 1936, znamenalo obrovský přelom v každodenním životě zdejších obyvatel. To je však již další, rozsáhlá kapitola, kterou nyní prožíváme a mnozí dobře pamatujeme.

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://www.osicko.cz

AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 56, 27.12.2004 v 14:16 hodin