MFSF JÁNOŠÍKŮV DUKÁT

Úterý 21. květen 2019

Chléb

Chléb

Dlouhý čas patřil chléb ke vzácným, příležitostným pokrmům. V horských vsích, kde se obilí pěstovalo jen málo, se považoval spíše za pochoutku. Chléb se pekl jednou za dva nebo tři týdny. Jídával se jen o svačině a byl ojedinělým jídlem na večeři.

V chudobných rodinách zůstal vzácnosti ještě koncem 19. století. V mnoha tkalcovských rodinách ani chléb nepekli. Dostatek chleba měli pouze u většího sedláka. Tam pekli každou sobotu. Rozeznávalo se několik druhů chleba. Dělil se podle obilí, z kterého se mlela mouka, podle hrubosti mouky a podle toho, zda se mouka mlela ve mlýně nebose šrotovala. Dobrá hospodyně poznala už podle vůně chleba, z jaké mouky peče. Nejběžnější byl chléb režný, pečený ze žitné mouky, nejlépe z ozimého žita.Ze starších pramenů se dozvídáme i o ovesním chlebě. Více se chléb z ovesní mouky připomíná v hladových letech 1846 a 1847, a to zejména na sousedním Těšínsku.

Předpokládá se, že v horských oblastech, jejichž pole rodila jen oves, byl ovesný chléb významnou složkou potravy, a to až do poloviny 19. století.Se zrušením feudálních pout a s rozvojem svobodného obchodu a zároveň se šířením pěstování žita do stále vyšších poloh ovesný chléb z denního jídelníčku mizel. V 18. a 19. století se několikrát vzpomíná i chléb z pohanky. Pravděpodobně však šlo o malé bochánky z nevykynutého těsta.

Novějšího data je chléb z kukuřice. Koncem 19. století se jídával v neúrodných letech a v rodinách chudých tkalců a později se stal důležitou složkou výživy i v dělnických rodinách.Kukuřice byla ovšem jako chlebová surovina známá už mnohem dříve. Častěji než z jednoho druhu obilí se pekl chleba ze dvou nebo více obilnin a jiných surovin. Na Valašsku převládalo mínění, že nejchutnější a nejzdravější chléb je pečený ze dvou druhů mouky - z mouky šrotované a mlýnské. Po první světové válce se ze šrotované mouky peklo už jen v chudých rodinách. Na jižním Valašku se do chlebové díže vydatně přisypávalo mouky z viky, anebo se vikev vysévala s jarní pšenicí, někde i s pohankou.

U pekaře se pekly dva druhy chlebů - tmavý a světlý. Prodával se po bochnících anebo se pecen rozkrájel a kupovalo se po librách. Sváteční bílý chléb se kupoval jen při výjimečných situacích. Podle pamětníků jej občas přinesli šestinedělkám a nemocným. Neměl-li nemocný chuť ani na bílý chléb, nebylo mu už pomoci. Bílý chléb byl podle pověsti pečen na zlaté lopatě.ve zlých letech hladomoru se do chleba přidalo možné i nemožné.

Za hladomoru v roce 1847 pekli chudí frenštátští tkalci chléb i ze škrobových slupek, tj. slupek ze žita, ovsa nebo z otrub.Pečení chleba patřilo k starostem hospodyně a podle dobrého chleba ji všichni také oceňovali. Při pečení nesměla být vyrušována a odvolávána k jiné práci. Peklo se většinou v sobotu.

Pečení chleba zabíralo poměrně značnou část pracovního nasazení hospodyně. Podle starých hospodyň bylo pečení chleba ve velké vážnosti. Celý proces začal přinesením díže do světnice. Celá díže se zevnitř opláchla vlažnou vodou, která pak zalila dno díže. Do díže se vysypala připravená mouka, sůl, kmín, nověji i brambory. Někde přidávali i mléko nebo podmáslí. Rozmíchaní těsto muselo být velice řídké. Díže se pak přikryla a postavila do tepla blíže k peci. Těsto v díži kynulo od rána do poledne, v chladném počasí až do večera. Po nakynutí těsta si hospodyně nachystala slaměné košíčky pro bochníky chleba. Nahřála je na peci, posypala trochou mouky. Pak z těsta uválela bochníky a vložila je do slaměných košíčků. Těsto opět nechala trochu nakynout. Před sázením do pece se vyzkoušelo zda je pec dostatečně vytopená. Na rozpálenou pec se rozhodila hrstka mouky. Když mouka zčernala, pec byla přetopená.
Naopak když mouka nezhnědla ani po chvíli, musela se pec poznovu roztopit. Správnou teplotu měla pec, v níž mouka postupně zhnědla a zčernala. Potom hospodyně překlopila těsto na dřevěnou chlebovou lopatu, ještě ho pomáčela vodou a posypala kmínem. Jestli je chléb správně vypečený musel mít hnědočervenou barvu. Chléb se pekl hodinu a půl až dvě hodiny.

Neodmyslitelnou součástí pracovního postupu při pečení chleba bylo obřadní žehnání a zaříkání chleba i pece. Tyto obřady se lišily podle rodové tradice. Chléb se hlídal jako vzácné zboží.

Bývalo obecným pravidlem, že se jedl jen starší chléb. Úcta k chlebu byla v minulosti příslovečná. Chléb se musel krájet rovně, neboť tam kde se rovně nekrájí není pořádek v domě a kdo se nerovná s chlebem nerovná se ani s lidmi.Bochník se před krájením požehnal nožem se rčením: Bože, požehnej, aby bylo a nikdy nechybilo.

LOKALIZACE


Typ záznamu: Specialita k jídlu
AKTUALIZACE: Radka GAJDUŠKOVÁ (Beskydy-Valašsko, racr) org. 56, 10.05.2004 v 10:45 hodin