MFSF JÁNOŠÍKŮV DUKÁT

Úterý 27. října 2020

Kostel sv. Martina

Nejstarší budovou v Kralicích je kostel sv. Martina, vlastně jeho dnešní sakristie, původně samostatný předrománský kostelík z konce 11. století, k němuž byla o 200 let později dostavěna loď s presbyteriem a věží. Byl vystavěn z lomového kamene kladeného řádkovitě na tvrdou vápennou maltu. Okolo roku 1300 byl vyzdoben nástěnnými malbami, které tvoří přechod mezi byzantsko-románskými freskami a vyspělou malbou gotickou. Poněvadž kostel trpěl od počátku vlhkostí, zachovaly se malby jemných barev pouze na závěru presbytáře, a to, vyjma části pašijového výjevu na východní zdi, korunování Panny Marie a obraz sv. Martina dělícího se o plášť se žebrákem.

V písemných pramenech se objevuje kralický kostel poměrně pozdě. Poprvé je doložen teprve roku 1345, kdy se uvádí kralický farář. Jinak o stavbě zprávy mlčí. Za reformace se stala svatyně bratrským sborem, jenž se připomíná již před polovinou XVI. Století. Po rekatolizace fara zanikla a chrám byl připojen roku 1622 k Mohelnu, od roku 1785 k Jinošovu. Roku 1856 byla budova poškozena bleskem, příštího roku však byla opravena. Tehdy byla pokryta taškami a barokní střecha na věži byla nahrazena jednoduchým stanem. Starého stavu se značně dotkla celková obnova památky v letech 1901-1902. Kostel dostal novou dlažbu, výmalbu a ne právě vkusný hlavní oltář. Na jižní straně byl znovu otevřen zazděný portálek a staré náhrobky byly osazeny na jižním průčelí lodi do hrubého betónového orámování. Při této restauraci se zjistily v kostele jednak bratrské nápisy, jednak byly odkryty v presbyteriu zlomky starších maleb. Oba nálezy byly částečně obnoveny, avšak neodborně bez větší šetrnosti. Teprve oprava kostelního interiéru v roce 1956-1957 přinesla lepší poznatky o původní chrámové výzdobě a zabezpečila ji podle tehdejších zásad památkové ochrany.

Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že novodobé obnovy zasahovaly často necitlivě do vnějšího i vnitřního vzhledu chrámu. Není však nutné si zatajovat, ze kralický kostel nemá význam vynikajícího architektonického díla. Avšak starobylost a vztahy k důležitým zjevům moravských kulturních dějin posunují rustikálnost svatyně do vyšších významových poloh národních tradic.

Archeologickým rozborem kralického kostela lze určit, že jádro celé dnešní stavby, tj. presbyterium, loď, věž a sakristie, je současné a původní a že slohově přísluší do doby románské. Loď, původně plochostropá, byla dodatečně zaklenuta a přestavěna pozdněgoticky asi v první třetině 16. století. Pokud jde o věž, měla nejprve jen dřevěnou zvonici (místo dnešního cihlového patra). Datování původní svatyně plyne z architektonických útvarů a přesněji ze skromného detailu tj. zejména podle střílny prvního poschodí věže, neboť portálky lodi lze sotva považovat za autentické. Z uvedených znaků je zřejmé, že kralický kostel je památka pozdněrománského údobí, přibližně z doby kolem roku 1210.

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://www.kralicenosl.cz

AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 56, 23.08.2004 v 09:40 hodin