MFSF JÁNOŠÍKŮV DUKÁT

Neděle 31. května 2020

Historie města Hrádek nad Nisou

11. - 15. století

V období 11. a 12. století docházelo k častým změnám sfér vlivu díky sňatkům, darům za vojenskou spolupráci, výbojům. Prostor byl však stále převážně osídlen Slovany. Stejně tak ve válkách o Záhvozdí ve 13. století při střídavém připojování severnějších území nebyla nikdy zpochybněna příslušnost Žitavska k Čechám.

Vše vrcholilo roku 1212 Zlatou bulou Sicilskou, jíž kromě trvalého přiznání královské hodnosti bylo Přemyslovi I. uděleno právo připojit k Čechám nazpět všechna dříve odcizená území. Přemysl Otakar II. (zvaný Zlatý, Železný) se pak snažil mezi válečnými výboji o konsolidaci a hospodářské posílení říše, zajištění obchodních cest zakládáním opevněných měst a hradů.
V této době (1250) byla Žitava povýšena na královské město obdobného významu jako např. České Budějovice, 1255 byla opevněna, razily se zde stříbrné mince, byl zde umístěn provinční soud, zajišťující český vliv na slovanském Míšeňsku. Jako děkanát bylo Žitavsko řízeno přímo pražským biskupem.

Přemysl Otakar II. byl za účelem hospodářského posílení jedním z hlavních iniciátorů německé kolonizace. Podle opata Neplacha odňal roku 1254 Českým Berkům z Dubé, v té době pánům Žitavy, kraj okolo hradu Vlčice (Olšice, Vlsicz) a věnoval ho lénem německým pánům z Donína (Dohna mezi Cínovcem a Drážďany) za slib vyšších finančních zisků. Hrad jako správní středisko kraje zaujímal v této době významné místo u českého královského dvora s povinností znalosti českého jazyka.

Tento nejstarší středověký hrad v severních Čechách (první zmínky z poloviny 11. století) při Záhvozdská cestě vznikl na místě staršího srbského hradiště. Nejpozději roku 1241 byl již opevněn proti tatarskému ohrožení z polské strany jako náhrada nedobře chráněného Hrádku a Doníny přejmenován na Gráfenstein (Graf - hrabě) česky Grabštejn.

Donínové po svém příchodu skutečně Hrádek rozšíříli a kolem roku 1260 povýšili tuto starou slovanskou osadu na město, roku 1286 byl prvně zmiňován původní dřevěný kostel na místě dnešního kostela sv. Bartoloměje, kolem něhož bylo soustředěno jádro města se starým hřbitovem, nepravidelným náměstím a panským dvorem (Azyl) na jihozápadě. Z okolních venkovských sídel známe pouze založení Oldřichova roku 1287 a první písemné zmínky o Václavicích 1326, Chotyni 1381, Loučné a Doníně 1454, Dolní Suché 1562, Uhelné 1720.

Ve 14. století byl Hrádek významnější než Liberec (založen 1300), který rostl až později s významem obchodní cesty z Prahy, větvící se zde na Frýdlant a Žitavu. Podle zprávy Žitavského děkanství roku 1352 odváděl Hrádek druhé největší poplatky (24 kop oproti 2 kopám z Liberce).

Ve 14. století probíhala nejintenzivněji kolonizace, zejména z Franků a s ní přicházelo poněmčování, i když kolonizátoři zachovávali oddanost českému zeměpánu. Žitavští Slované byli z města vystěhováni do nedaleké vesnice Zittel (Žitavka). Slované nesměli být zaměstnáni ve městech, nebyli přijímáni do řemeslnických cechů.

V této době (1310) byly přesně vymezeny zemské hranice mezi Čechami a Lužicí, jejichž pozdějším dokladem byly rybářské (hraniční) kameny vymezující revíry pro rybaření. Jeden z kamenů pocházející z okolí Kristíny (z roku 1565) je jako výzmanný doklad historické příslušnosti Hrádecka k Čechám dodnes umístěn v zahradě rybářského svazu. Přesto neměla hranice ještě dnešní význam, protože Žitavsko a obě Lužice patřily k českému království.

Karel IV. postavil v nedalekém okolí hrad Karlsfried, klášter a hrad Ojvín, kam přivedl celestýny a kde byl za husitských válek v kapli sv. Václava uschován poklad z chrámu sv. Víta v Praze. Rozšiřil Žitavu, kde několikrát pobýval.

Za husitských válek stálo Grabštejnské panství společně s Šestiměstím v protihusitském táboře, Hrádek byl roku 1424 vypálen, přičemž shořely doklady o získání městských práv.

Po husitských válkách nastal úpadek zničených měst (Hrádek byl znovu vybudován Doníny až roku 1512), obchodní cesty byly nejisté, zuřila válka mezi Bibrštejny a Doníny o právo vybírat clo, války Jiřího z Poděbrad s Lužickými pány z Šestiměstí. Pokles cen stříbra a nová - západní orientace obchodních cest byly však postupně kompenzovány rozvojem výroby. Původní kostel rozbořený husity byl nahrazen roku 1466 novým gotickým (1586 renesančně přestavěn). Na významných místech byly budovány smírčí kříže, z nichž se zachoval jediný v Chotyni. Roku 1500 byl hrad Grabštejna přestavěn v zámek a následně rozšířen o renesanční trakty.

16.- 19. století

Ve 2. polovině 16. století za královského rady a místokanceláře Jiřího Mehla ze Střelic došlo k velkému rozvoji panství. Hrádek získal tržní právo, byla obnovena a rozšířena těžba stříbra a drahých kovů, zvýšené nároky na pracovní síly vedly k několika povstáním, šířilo se luteránství. Grabštejn byl roku 1569 znovu rozsáhle renesančně upravován, v předhradí byl vystavěn nový zámek. V Hrádku byl roku 1580 postaven Hrádecký dvůr sloužící pro rozsáhlý chov ovcí.

To vše bylo ukončeno bitvou na Bílé Hoře a třicetiletou válkou, kdy roku 1635 bylo luteránské Žitavsko, dosud patřící ke koruně české, postoupeno Habsburky saskému králi za to, že nepodpořil Švédy. Tím bylo navždy odtrženo od katolického Grabštejnska, které zůstalo v Čechách.

Díky tomu se však Žitava stala první zastávkou českých emigrantů, jejichž hromadný exodus společně s důsledky několikerého válečného plenění způsobil pokles počtu obyvatel Hrádku až na 150.

V Žitavě v této době silně zapůsobil duch J. A. Komenského. Již tak silná česká čtvrť byla posílena o exulanty, později vzniklo i slovanské sídliště Herdnhut - Ochranov, kde byla roku 1727 založena Jednota bratrská. S podporou německých měšťanů zde pracovaly české spolky (pěvecký sbor) a česká tiskárna nekatolických knih, které byly pašovány do Čech přes Lužické hory. Exulanti se zde setkávali u skály Huskancl, které se nepřesně říká Fuchskancl.

Na Hrádecku naopak docházelo díky nevolnictví k doplňování rozvíjejících se měst pouze německým obyvatelstvem. To mělo většinu již před Bílou Horou, kdy bylo ještě loajální k české koruně, nyní však bylo poněmčení téměř úplné.

Český živel přežíval pouze na venkově v nepředstavitelné bídě vedoucí k povstáním (největší roku 1680 vedené Chotyňským rychtářem) a do měst se vrátil až za Josefa II. Dokladem silné protireformační aktivity jsou Boží muka v Žitavské ulici asi z roku 1695. V této době však došlo také k dvojímu rozšíření města v roce 1660 směrem západním od kostela, roku 1689 založení dolního čtvercového náměstí na náplavách Nisy a Mlýnského potoka.

Roku 1721 postavili Gallasové na místě starého dvora Donínů dvoukřídlou panskou budovu sloužící postupně pro úřednictvo, jako manufaktura, dětský útulek i byty (Azyl).

Roku 1764 došlo k obnovení a přestavbě farního kostela sv. Bartoloměje do dnešní podoby. Původně dřevěná fara byla roku 1804 nahražena empirovou budovou. Původní dřevěné skromné měšťanské domy s roubeným přízemím a hrázděným patrem postupujícími barokními kamennými přestavbami ztrácely loubí, byly převážně jednoposchoďové, na náměstích orientované čelně, v ulicích podélně. Chudší vlastníci budovali i později dřevěné domy podle předchozího vzoru se štíty pestře zdobenými břidlicí (Žitavská), bohatší kombinovali zděné přízemí s hrázděným patrem (ulice Václavská).

Ve venkovském prostoru, kde se osídlení upevnilo v období kolonizace, se uplatnil typ západoevropského hrázděného domu modifikovaný zvyklostmi Lužice v podstatě až do poloviny 19. století.

V 18. a 19. století procházela Hrádeckem různá vojska. Roku 1813 po neúspěšné francouzsko-ruské bitvě přenocoval Napoleon v Žitavě. Na poradě pod lipou na německém území, viditelnou z Hrádku, vyslýchal hrádeckého starostu. Krátce navštívil Jablonné a poté pokračoval k Lipsku, kde byl definitivně poražen.

V 18. století pokračoval ekonomický rozmach kraje, začal se těžit lignit (1786), Gallasové založili jednu z prvních textilních manufaktur v zemi na výrobu bavlněného zboží, která záhy zkrachovala. Koncem 18. století bavlna definitivně nahradila tradiční lnářství, desítky cechovních mistrů a domácích tkalců byly pohlcovány velkým kapitálem.

V 19. století byla založena řada strojírenských a chemických továren (vápenka, cihelny, továrny na gumové a dřevěné zboží), ale i sokolovna a Národní dům.

Rozvoj výroby byl doprovázen budováním infrastruktury. Roku 1859 byla zprovozněna železniční trať Žitava - Liberec. Kromě hlavní císařské silnice z Liberce do Žitavy z roku 1842 byly v letech 1867 - 1903 budovány jednotlivé spojky do okolních venkovských sídel.

Mezi Žitavskem a Hrádeckem, ačkoli oddělenými hranicí, existoval v té době čilý obchodní a turistický ruch i mimo vyznačené přechody v Hartavě, Hrádku, Oldřichově, Václavicích a Uhelné (ještě za první republiky mohli držitelé Grenzeausweise překročit hranice kdekoli). Dělnictvo i kapitál byli propojeni, využívajíce výhod celního pásma a možnosti úniku před úřady.

20. století

Roku 1918 se naprostá většina obyvatel Hrádku hlásila dle jazyka k německé národnosti, úřední řečí byla němčina. Česká škola byla založena až roku 1925 pro rodiny dělníků přicházejících do továren. V tomto roce proběhla také pozemková reforma, která rozdělila Grabštejnské a Frýdlantské panství Clamm-Gallasů. Roku 1930 byl postaven Lidový dům, rozvíjely se čtvrti RD podél Liberecké a Oldřichovské ulice.


Vztahy mezi Čechy a Němci byly až do nástupu fašismu normální, i po otevřeném vystoupení 10 000 Henleinovců v roce 1938 v Chrastavě poskytly české rodiny azyl a technickou pomoc německým antifašistům. Právě s jejich pomocí byla zvládnuta v květnu 1938 malá mobilizace a teprve Mnichov ukončil protifašistický odpor na Hrádecku.

V roce 1945 po osvobození Sovětskou armádou byly historicky vyvinuté oboustranné vztahy výrazně zeslabeny. Většina německého obyvatelstva byla odsunuta s 30 kg majetku (dnes žije v Hrádku asi 250 Němců) a byla plynule nahrazována českým obyvatelstvem ne vždy seriózních úmyslů.

V Žitavě, která byla pod ruskou správou, se v roce 1945 přihlásilo 4000 Čechů, kteří založili český národní výbor. Koordinační výbor v Praze vznesl požadavek na připojení Žitavska k Čechám dle Hornolužické listiny (zakládací listina Žitavy byla za války ukradena fašisty ze Strahovského kláštera). Tyto snahy ukončila Varšavská konference r. 1948.

Již v roce 1945 byl uzavřen přímý přechod přes polský cíp, zatímco Hartavský fungoval až do roku 1951 i pro určená vozidla. Vztahy s Polskem byly zřejmě na základě neshod z Londýnského exilu značně zmrazeny. Vztahy s Německem se omezily na železniční propojení.

Od roku 1948 následovala éra budování socialismu spojená s jednostrannou snahou o extenzivní hospodářský rozvoj a ideologické ovládnutí člověka, která vedla k devastaci přírodních i civilizačních hodnot. V roce 1982 vyhořela hrádecká radnice a v ní mnoho cenných archivních materiálů vč. opisu kroniky města z roku 1836, jejíž originál je uschován v Žitavě.

Zprůmyslněné stavebnictví a neúcta k dochovaným hodnotám vedly k rozbití urbanistické struktury a panoramatu města panelovými sídlišti Nad tratí a Pod tratí, na druhé straně bylo město doplněno chybějící občanskou vybaveností, ačkoli v neodpovídajících formách. Teprve v posledním období se zvýšil zájem o záchranu a obnovu historických fondů.



V roce 1989 dochází k oživení vztahů zejména s Německem, v roce 1990 je založen Euroregion Nisa. Četnost oboustranných návštěv se zvyšuje, začínají se řešit společné problémy dopravy, životního prostředí. V listopadu 1993 byl po pěším otevřen i osobní automobilový přechod do Polska s propojením do SRN.

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://www.hradek.cz

AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 2, 02.11.2004 v 13:40 hodin