MFSF JÁNOŠÍKŮV DUKÁT

Pondělí 30. března 2020

Josef Eichendorff (1788 - 1857)

Joseph Freiherr von Eichendorff, neznámý autor, podobizna se stala předlohou pro reliéf na sedlnické
Joseph Freiherr von Eichendorff, neznámý autor, podobizna se stala předlohou pro reliéf na sedlnické
Německý romantický básník Josef Eichendorff pocházel z významného starobylého rodu, jehož počátky sahají až k 10. století. Rod se usadil trvale v 1. pol. 14. století v Braniborsku, kde v rozmezí dvou století získal poměrně rozsáhlé pozemkové vlastnictví. Z Branibor se rod dostal do našeho kraje v průběhu třicetileté války. Jeden z důstojníků Valdštejnova vojska, Jakub Eichendorff, se oženil s Marií Sendivojovou, která zdědila panství Kravaře ve Slezsku. Její manžel se tak stal nejen vlastníkem jednoho z nejlepších panství, ale zakrátko, ač luterán, i zemským hejtmanem knížetství opavsko-krnovského. Panství zdědil v roce 1667 jeho synovec Hartwig Erdmann Eichendorff, který již v roce 1655 získal sňatkem manský statek Sedlnice. I on se stal, přes odpor části šlechtických stavů, hejtmanem. Na svém panství v Kravařích vymáhal rozsáhlé robotní povinnosti, což zde vedlo k poddanským bouřím.
V létech 1721 - 27 staví v Kravařích Jan Eichendorff nákladný barokní zámek podle návrhů předních architektů, který spolu s přírodně komponovaným zámec-kým parkem patřil k nejkrásnějším v celém Slezsku. V tomto období má panství vysoké příjmy zejména ze zvelebení chovu dobytka. Postupně však vliv i majetek rodu upadal, až v roce 1831 došlo kvůli zadluženosti k odprodeji veškerého majetku, kromě statku Sedlnice.
V roce 1818 se stal jeho spolu vlastníkem, spolu se starším bratrem Vilémem, básník Josef Eichendorff. Narodil se 10. března 1788 na zámku v Lubowicích u Ratiboře, kde také prožil své bezstarostné a šťastné dětství. Kouzlo okolní přírody se natrvalo vepsalo do jeho vzpomínek. Kultivované rodinné prostředí s čilými společenskými kontakty podnítily jeho touhu po vzdělání, smysl a cit pro umění. Od mládí se věnoval četbě krásné a cestopisné literatury, děl anglických a francouzských autorů a bible. Od r. 1799, kdy se s rodiči zúčastnil cesty do Karlových Varů a Prahy, si psal deník. V roce 1801 byl se svým bratrem Vilémem poslán na studia na katolické gymnázium ve Vratislavi. Zde se začal zabývat soustavným studiem angličtiny a francouzštiny. V roce 1805 pokračují oba bratři ve studiu práv na univerzitě v Halle. Zde se Josef osobně seznámil s jedním z představitelů německého romantismu, básníkem Ludwigem Tieckem a s dílem Johanna Wolfganga Goetha, které jej natrvalo ovlivnilo. Z Halle oba bratry vypudila válka mezi Pruskem a napoleonovou Francií, která v bitvě u Jeny skončila nečekanou porážkou Pruska a obsazením Halle Francouzi. Josef Eichendorff pokračoval proto ve studiu na univerzitě v jihoněmeckém Heidelberku.
Zde vznikly jeho prvé básně, inspirované neopakovatelným prožitkem první lásky. Nedostatek peněz v důsledku prohlubujících se potíží jejich rodových statků přiměl oba bratry, aby hledali další existenci ve státních službách. V té době však už směřoval Josefův zájem k literární tvorbě. Pod vlivem bratří Grimmů založil sbírku hornoslezských pověstí a pohádek a začal promýšlet koncept svého autobiografického románu Předtucha a přítomnost. To už ale oba bratři byli zpátky na rodovém zámku v Lubowicích, kde mladého Josefa okouzlila sedmná ctiletá půvabná dcera majitele sousedního panství Pogrzebin, Luisa Anna Viktorie Larischová. Trvalo však plných šest let, než se mu podařilo přimět svoji matku k souhlasu se sňatkem. Ta chtěla vyřešit nepříznivou situaci rodinného majetku právě prostřednictvím sňatku svého syna, měla již pro něho vyhlédnutou bohatou nevěstu. Mladý Eichendorff dal přes nevoli svých nejbližších přednost své lásce před existenčními a majetkovými spekulacemi. Bylo tak rozhodnuto o osudu rodového majetku, o málo perspektivní životní cestě zchudlého šlechtice, i o jeho budoucím postavení úředníka pruského ministerstva kultury. Avšak i v tomto ohledu zůstal Josef Eichendorff romantikem.
Dvakrát oblékl mladý Josef dobrovolně uniformu. Poprvé když král Bedřich Vilém III. vyzval ke svržení francouzské (Napoleonovy) nadvlády a podruhé v roce 1815, když se Napoleon po svém útěku z Elby znovu chopil moci v Paříži. V sedlnickém zámečku se jeho pobyt datuje od r. 1845. Zimy trávil většinou v Berlíně. Mezi sedlnickými obyvateli byl "starý pán" velmi oblíbený, při jeho příjezdech jej vítali průvodem a zastaveníčkem. Byl štíhlé, vysoké postavy, již v 60. roce života s úplně bílými vlasy, chodil vždy černě oblečen. Ve styku s lidmi byl velmi zdrženlivý, málomluvný, ale jinak velmi přívětivý. V Sedlnicích žil velmi osaměle. Navštěvovali jej pouze Hugo Meinert, majitel bartošovického panství, s jehož otcem Jiřím, profesorem pražské univerzity, byl v přátelském styku, a majitel panství Nová Horka hrabě Vetter s hraběnkou.
Klíčové místo v Eichendorffově tvorbě zaujímají lyrické básně. Je v nich obsažena podivuhodná harmonie a cit, opěvující krásy přírody, života, mládí, jara a lásky. Mnohé z nich byly pro svou melodičnost a citovou hloubku zhudebněny skladateli zvučných jmen, jako byli K. M. Weber, F. Schubert, F. Mendelson Bartholdy, R. Schumann aj. Vedle tvorby básnické dosáhl Eichendorff vynikající úrovně i v umění vypravěčském v novelách Mramorová socha (Marmorbild), Ze života darmošlapa (Aus dem Leben eines Taugenichts), Zámek Durande (Schloss Durande), Mnoho povyku pro nic (Viel Lärmen um nichts), Rytíři štěstěny (GIückstritter), Únos (Die Entführung) a v románech Předtucha a přítomnost a Básníci a jejich osud.
V Sedlnicích vznikla řada jeho básní. Ze známějších je to "Spaziergang" - Procházka, později zhudebněná píseň O Thäler weit, o Höhen, veršovaná epická báseň Julian, Robert Guiscarda většina překladů Calderonových. Masový výskyt sněženek v nivě říčky Sedlnice přímo v obci Sedlnice jej inspiroval k napsání poetické básně Sněženky. Po roce 1918 byla v zámku nalezena bedna s rukopisy asi 80 Eichendorffových básní. Jeho literární pozůstalost pak publikoval básníkův vnuk Karel. U nás vyšel výbor Eichendorffových básní v překladu Ivana Slavíka v roce 1966 pod názvem "Věčný poutník stesk". K 200. výročí básníkova narození byla v r. 1988 vydána publikace Jiřího Munzara nazvána Šálení podzimu. Toto dílo vyplnilo citelnou mezeru mezi českými čtenáři k hlubšímu poznání Eichendorffova díla. Výbor z jeho literárního díla obsahuje básně Poblíž Halle, Loučení, Zbloudilý lovec, Zajatec aj., v závěru je přeložena rozsáhlejší novela Zámek Durande.
Doba, v níž básník Josef Eichendorff pobýval a tvořil své dílo na sedlnickém zámku, upadla již dávno v zapomenutí. Naposled si obyvatelé Sedlnic a celého německého Kravařska připomenuli jeho osobnost a dílo na vzpomínkové slavnosti v obci ve dnech 9. a 10. července 1932 u příležitosti 75. výročí básníkova úmrtí. Bohužel, tato vzpomínková slavnost, byla organizátory pojata v duchu vypjatého německého nacionalizmu. Samotný "starý pán" však byl velice vzdálen myšlenkám nějakého pangermanismu. Svědčí o tom i jeho báseň Memento, v níž předpověděl nepřímo Hitlera a jeho nacistickou ideologii. Německé obyvatelstvo Kravařska vyjádřilo svůj vztah k romantickému básníkovi, když v r. 1915 nově založený park v Novém Jičíně na někdejším městském hřbitově pojmenovalo Eichendorffovým jménem (dnešní Smetanovy sady). V r. roce 1931 byla však dána přednost hynčickému rodáku J. G. Mendelovi. Park byl přejmenován současně s odhalením jeho sousoší podle návrhu bíloveckého sochaře Josefa Obetha. Stejně jako Leoše Janáčka, postihl i Josefa Eichendorffa krutý osud milujícího otce - ztráta milované dcerušky. Tento osudový zážitek vyjádřil v cyklu básní "Na smrt mého dítěte", které velmi silně připomínají paralelu z hudební tvorby L. Janáčka (Po zarostlém chodníčku, A sýček neuletěl). Básník Josef Eichendorff zemřel 17. listopadu 1857 v Nise. V celé německé jazykové oblasti je uznáván jako jeden z nejvýznamnějších představitelů německého pozdního romantizmu, stejně asi jako u nás jeho vrstevník Karel Hynek Mácha. V roce 2007 uplyne od jeho úmrtí 150 let. Při této příležitosti se dají očekávat v celé německé jazykové oblasti významnější vzpomínkové oslavy, v nichž jistě bude hrát svou roli i jeho sedlnický pobyt.

Zdroj:Časopis Poodří č. 4/2002, zkráceno
Oldřich Sobek
Z knihy "Moravské Kravařsko"
Vydal: Region Moravské Kravařsko


Literatura:
Baláš Miloslav (1967): Kulturní místopis Novojičínska, OVÚ
Brichová Jaroslava, Schwarz František (1989): Básník Josef Eichendorff a Sedlnice, Vlast. sborník okresu Nový Jičín, sv. 44.



Sněženky

Vzdáleným zpěvem
nocí tiše zněl sad
v šepotu vánku:
"Zvonečky něžné,
vzbuďte se z dlouhého spánku,
či nechcete snad radost dnů příštích
nám již zvěstovat?"
Nebyl to zpěv, byly to pocely
stříbrné zvonky zazněly
nádherou jara.
Klesly však bolestí,
když sněhy poslední
svůj závoj rozprostřely.


I básník zmlkl slovem,
jimž vzkřísil jaro
kvetoucí nad jeho hrobem.



Z knihy veršů Josefa von Eichendorffa - Věčný poutník stesk
Vydala Mladá fronta, nakl. ČSM 1966, přeložil a doslov napsal Ivan Slavík.

LOKALIZACE


AKTUALIZACE: Denisa Vlková (COLOR Studio) org. 56, 08.06.2007 v 10:47 hodin