MFSF JÁNOŠÍKŮV DUKÁT

Úterý 23. duben 2019

Přírodní rezervace "TROJAČKA"

PR Trojačka (foto F. Jaskula)
PR Trojačka (foto F. Jaskula)
Přírodní rezervace "TROJAČKA"

Základní údaje:
Přírodní rezervace Trojačka se rozkládá na severně až severozápadně orientovaných svazích asi 400 m pod vrcholem Trojačka (709,8 m). Bohatou vegetací pokryté suťové kužele doplňují drobné skalní výchozy. Území leží v nadmořské výšce 480 až 595 m ve střední části Veřovických vrchů (západní výběžek Radhošťské hornatiny), 2 km jihozápadně od obce Mořkov. Katastrální území Mořkov (Hodslavice), okres Nový Jičín, CHKO Beskydy. Vyhlášeno 10. 2. 1969, celková rozloha 9,86 ha.

Motiv ochrany:
Druhově pestrý, převážně listnatý porost 4. a 5. vegetačního stupně s bohatým bylinným patrem. Lokalita kriticky ohrožené kapradiny jeleního jazyku celolistého (Phyllitis scolopendrium) na suťových skalkách.

Geologie, půdní poměry:
Geologicky spadá přírodní rezervace Trojačka k vnějšímu flyšovému pásmu slezské jednotky, budované souvrstvím godulského vývoje. Nejníže leží vrstvy lhotecké s převahou vápnitými jílovců prostoupených lavicemi pískovců, následují pestré vrstvy godulské s červenavými jílovci a čočkami pískovců, nejvýše leží vlastní godulské vrstvy. V reliéfu severních svahů se uplatňuje příkrovová stavba pohoří ovlivněná destrukčním vývojem a humidními pochody v holocénu. Spodky fluviálně modelovaných svahů jsou pokryty hlubšími eluvii, hraniční strže potoků jsou až 4 m hluboké. V jihovýchodní části území leží výrazný mrazový srub. Půdním typem jsou hnědé lesní půdy.

Botanika:
Lesní společenstva v přírodní rezervaci Trojačka jsou řazena do svazů Lunario-Aceretum a Scolopendrio-Fraxinetum. Stromové patro je velmi bohaté, mezi množstvím druhů má nejvyšší podíl buk lesní (Fagus sylvatica), hojný je javor klen (Acer pseudoplatanus), jedle bělokorá (Abies alba), smrk ztepilý (Picea alba), lípa srdčitá (Tilia cordata) a lípa velkolistá a (Tilia platyphyllos), v příměsi dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), v podúrovni ojediněle jilm drsný (Ulmus glabra). Keřové patro tvoří zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a vzácně zimolez černý (Lonicera nigra).

Bylinný podrost je vzhledem k vysoké úživnosti stanoviště velmi bohatý. Typickými druhy jsou zde bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum) a kapradina Braunova (Polystichum braunii), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), kopytník evropský (Asarum europaeum), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), papradka samičí (Athyrium filix-femina), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), rozrazil horský (Veronica montana), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), svízel vonný (Galium odoratum), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia).

Vzácně roste na skalkách kriticky ohrožený druh květeny ČR, zvláště chráněná kapradina jelení jazyk celolistý (Phyllitis scolopendrium). Tato velmi dekorativní kalcifilní kapradina byla na Trojačce poprvé objevena prof. dr. Zlatníkem při fytocenologickém průzkumu v roce 1951. V České republice je znám recentní výskyt jeleního jazyku pouze z několika dalších lokalit - roste na několika místech v Moravském krasu (Pustý žleb, propast Macocha, Josefovské údolí) a na dně propasti Macůška v Hranickém krasu. Protože tyto lokality lze považovat za reliktní, což dokládají společná stanovištně i ekologické podmínky, odborníci považovali výskyt jeleního jazyku celolistého na Trojačce za jedinný přirozený lesní výskyt tohoto druhu v českých zemích. Teprve nedávno, v r. 1999, byl nalezen jelení jazyk také v Bílých Karpatech na lesním pěnovcovém prameništi u Bzové. Zajímavý je rovněž objev jeleního jazyku v Českém krasu na Bubovickém potoce.

Zoologie:
Vyskytuje se zde řada druhů bezobratlých, například střevlík Carabus variolosus, z obojživelníků mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Území je vhodným biotopem především pro řadu druhů ptactva. Lze pozorovat čápa černého (Ciconia nigra), krahujce obecného (Accipiter nisus), jestřába lesního (Accipiter gentilis), jeřábka lesního (Tetrastes bonasia), dříve v oblasti velmi hojnou, dnes vzácnou sluku lesní (Scolopax rusticola), holuba doupňáka (Columba oenas), žlunu zelenou (Picus viridis), žlunu šedou (Picus canus), strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotus), krkavce velkého (Corvus corax), ořešníka kropenatého (Nucifraga caryocatactes).

Z dalších druhů byli pozorováni např. brhlík lesní (Sitta europaea), budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix), budníček menší (Phylloscopus collybita), budníček větší (Phylloscopus trochilus), červenka obecná (Erithacus rubecula), čížek lesní (Carduelis spinus), dlask tlustozobý (Cocothraustes cocothraustes), drozd brávník (Turdus viscivorus), drozd zpěvný (Turdus philomelos), holub hřivnáč (Columba palumbus), hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula), káně lesní (Buteo buteo), konipas horský (Motacilla cinerea), kos horský (Turdus torquatus), králíček obecný (Regulus regulus), kukačka obecná (Cuculus canorus), lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca), linduška lesní (Anthus trivialis), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), pěnice slavíková (Sylvia borin), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) a strakapoud velký (Dendrocopos major). Z větších savců se vyskytují např. jelen evropský (Cervus elaphus) a srnec obecný (Capreolus capreolus).

Lesnictví:
Převažující část rezervace je tvořena různověkým, nestejnorodým, přírodě blízkým lesem typu svahové klenové bučiny s příměsí lípy srdčité, jedle bělokoré, javoru mléče, jilmu drsného, jeřábu obecného a jasanu ztepilého. Dřeviny jsou smíšeny ve skupinách i jednotlivě a dosahují stáří kolem 150 let. Pouze na omezené výměře se v jižní části nacházejí mladší stejnověké listnaté porosty.

Management, ohrožení, návrhy opatření:
Nejstarší archivní prameny z roku 1861 dokládají, že v oblasti Veřovických vrchů převládaly jehličnaté lesy s dominující jedlí, jen při hřebenech byla příměs buku. Během 19. a počátkem 20. století byly tyto porosty intenzivními zásahy postupně měněny na jedlobučiny a bučiny s příměsí javoru, jasanu, lípy a jilmu. Se sadbou smrku se započalo po kalamitních těžbách v 60. a 70. letech 19. století. Na území rezervace se do jejího vyhlášení lesnicky hospodařilo, i potom došlo k nahodilým těžbám odumřelých jilmů a jedlí. Zásahy v území jsou soustředěny především na podporu přirozeného zmlazení lesních porostů. Zvláštní pozornost je věnována ochraně lokality jeleního jazyka celolistého.

Literatura:
Rezervační kniha. Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm, AOPK ČR.
Hajduchová, J. (1999): Předběžná zpráva o prvním nálezu jazyku jeleního (Phyllitis scolopendrium) v Bílých Karpatech. - Sborník Př. klubu v Uh. Hradišti, 4: 59.

Mrvík, J. (2002): Jelení jazyk celolistý v Českém krasu? - Živa 3: 117.

Sedláčková, M. (1974): K charakteristice bukových lesů chráněné krajinné oblasti Beskyd v okrese Nový Jičín. Vlastiv. Sborn. Okr. Nový Jičín, 14: 65-69.

Sedláčková, M. (1978): Vegetace Veřovických vrchů a jejich podhůří. Ms., dis. pr., depon. PřF MU, Brno.

Sedláčková, M. (1975): Vegetační poměry přírodní rezervace Trojačka. Vlastiv. Sborn. Okr. Nový Jičín, 16: 61-65.

Sedláčková, M. (1980): Floristická a fytocenologická charakteristika státní přírodní rezervace Trojačka (Moravskoslezské Beskydy). Čas. Slez. Muz., ser. A., 29: 37-51.

Tomanová, D. (2000): Zvláště chráněná území okresu Nový Jičín. Okresní úřad Nový Jičín.

Informační tabule CHKO Beskydy.
PR Trojačka
PR Trojačka

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

UPŘESŇUJÍCÍ ODKAZY

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://nature.hyperlink.cz

Typ záznamu: Přírodní rezervace
AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 56, 19.03.2004 v 10:11 hodin