MFSF JÁNOŠÍKŮV DUKÁT

Čtvrtek 22. října 2020

Historie obce Postřelmůvek

Jméno obce je zdrobnělinou názvu sousední obce Postřelmova a v minulosti byla obec rovněž nazývána Malým Postřelmovem (do roku 1918), dříve Hrubým Postřelimovem (1869) nebo Postřelmůvko (1880) i Postřelimovek (1890). Název obce Postřelmůvek, německy Klein Heilendorf, ukazuje, že se jedná o obec druhotně osazenou ze sousedního Postřelmova (Gross Heilendorf, 1349). Pečetním znamením obce byla kolmo postavená radlice.

Vznik a vývoj Postřelmůvku nelze do podrobností doložit. Jeho minulost můžeme pouze naznačit odkazem na historické prameny, které se k obci vztahují. Kdy přesně byl obec založena, nelze říci, první, přesně datované zmínky o Postřelmůvku pocházejí z let 1361 a 1365. Z nich se dozvídáme, že ves byla nadačním zbožím olomoucké kapituly. Nejdříve Štěpán a Albrecht ze Šternberka upsali roční plat z Postřelmůvku k oltářům v olomouckém biskupském kostele a roku 1365 dal Albrecht ze Šternberka zapsat do zemských desek ves Postřelmůvek olomoucké kapitule.

V majetku kapituly však ves dlouho nezůstala. Po roce 1447 se Postřelmůvek stal znovu součástí zábřežského panství. Nadační zboží Postřelmůvek bylo Jiřím z Kravař a na Strážnici vepsáno do zemských desek společně s panstvím Zábřeh ve prospěch Jana st. Tunkla z Brníčka. Protesty olomoucké kapituly, ani žaloba podaná na Jiřího z Kravař nedokázaly tento zápis zvrátit a Postřelmůvek zůstal trvale součástí zábřežského panství. Povinnost platit roční plat k oltářům v biskupském kostele v Olomouci však zůstala a stala se až do roku 1534 jablkem sváru.

Povinnosti poddaných známe jen z mála zpráv - robota byla jednou z nich. Podle tereziánského katastru byla robotní povinnost pro sedláka 2 koně, 3 dny, pro zahradníka 1 pěší, 3 dny a chalupník měl vyměřenu 1 pěší, 1 den. V čele obce stál fojt, který zastupoval zájmy vrchnosti, řešil drobné spory a vedl obecní spisy. Zastupoval však také zájmy občanů, dohlížel na odvádění plateb, vykonávání robotních povinností, sledoval odvod desátků atd.

O revolučních událostech roku 1848 ve Vídni, v Praze a v jiných městech se obyvatelé Postřelmůvku dozvídali opožděně a převážně ústním podáním. S nesmírnou úlevou přijali zprávu, že císař Ferdinand k poslednímu březnu zrušil robotu a že první ústavodárný sněm 7. září zrušení roboty za peněžitou náhradu potvrdil. Život lidí v obci se - ne naráz, nýbrž postupně - od základu změnil. Nikoli pouze zrušením roboty, ale i v důsledku probíhajících hlubokých ekonomických a sociálních změn. Změnilo se politické a mocenské klima. Veškerá správa a soudní moc byly z vrchnostenskýh úřadů přeneseny na nově zřízený okresní úřad v Zábřehu. Pronikavě se změnila také správa obce. Funkce fojta jako představitele vrchnosti v obci byla zrušena a řízení obce převzal starosta. Pokrokem byly obecní volby, i když volební právo bylo vymezeno majetkem. V roce 1862 volili např. pouze ti, co platili přes zlatku daní. Nastávalo období, kdy majetek nabýval rozhodující úlohu.

Přes určité uvolnění politické a hospodářské situace se však pokrokové věci prosazovaly nesmírně těžce a dlouhý čas byly pro mnohé lidi těžko pochopitelné. Starší si jistě vzpomenou na dědečky, kteří zápalky jen neradi vyměňovali za křesadla a na babičky, které nad rozhlasovým přijímačem na baterky kroutily hlavou, cože je to v té kleci za ptáky, že tak pěkně zpívají. První světová válka překvapila všechny. Odvody mužů na frontu, následné válečné rekvizice, hlad a strádání dolehly i na občany Postřelmůvku. Z mužů, kteří odešli na frontu jich pět padlo v boji, jeden se vrátil jako invalida a sedm z nich se vrátilo jako legionáři. Vznik Československa 28. října 1918 byl přivítán s velkou radostí. V kronice obce je o této událsoti zaznamenáno: "Převrat dne 28. října 1918 konán byl u nás jako po celém kraji dne 29. října 1918 v úterý. Lid radostí slzel, načež velká část občanstva, zvláště mladí, spěchala do okresního města Zábřeha a tam se zúčastnila oslav tohoto, pro celý československý národ památného, významného dne 28. října 1918." 5. května 1919 byla, za velkých oslav, zasazena "lípa Svobody". Polovina výtěžku z oslav byla věnována místnímu hasičskému sboru a druhá část byla určena na dobročinné účely. V roce 1920 došlo ke stavbě okresní silnice Rovensko - Postřelmůvek - Vyšehoří, a protože jí lípa stála v cestě, musela být přesazena. Bylo rozhodnuto, aby na novém místě, kam byla lípa Svobody přesazena, byly kolem ní zřízena chráněná plocha. Lípa se však nedočkala dlouhého věku, byl zničena vichřicí v roce 1982. Doba první republiky znamenala pro Postřelmůvek velké změny. Došlo k čilému stavebnímu ruchu. Postavilo se prvních pět nových obytných domků a stavebním úpravám podléhaly i hospodářské budovy. Kromě silnice Rovensko - Postřelmůvek - Vyšehoří se vybudovala i obecní silnice, která vedla od hostince pana Štodta na horní konec vesnice. Po stavební stránce si vedl Postřelmůvek velmi dobře, horší to však bylo s elektrifikací obce, na kterou se muselo čekat až do roku 1931, kdy došlo k postavení transformační stanice, která byla nutná pro rozvod elektřiny do jednotlivých domů. Elektrifikace si v tehdejší době vyžádala náklad 183 000 Kč, které však obec neměla k dispozici. Sto tisíc korun získala půjčkou z Reifeisenky, zbytek peněz získala prodejem cenných papírů a obecních stromů. Zavedení elektřiny znamenalo sice zlepšení situace v domácnostech, daleko významnější roli však měla elektřina v hospodářství. Práce, které dříve byly vykonávány pouze využitím lidské nebo zvířecí síly, byly přenechány strojům. Občané Postřelmůvku zakoupili elektromotory, které práci plně nahradily.

V roce 1938 napsala kronikářka obce:
"Dějinné události tohoto roku zatlačují všechny drobné a malicherné události. V paměti všechno se ztrácí a mizí před dvěma daty tohoto roku. Jest to 21. květen (částečná mobilizace, pozn. MH) a 29. září 1938 - mnichovská dohoda."
V obecní kronice je dále psáno:
"Mnichovská zrada a zaprodání československého území nutilo naše vrchní velení odvolat vojska z obsazeného území a rozpustit československou armádu... Vojáci se vraceli z hranic domů...I přes naši vesnice ustupovali čeští vojáci zmoklí, zrazení - zahanbení. Za nimi přišli druhý den zabírat naši obec Němci. Pod lipami u kaple postavili kotle a uvařili jejich oblíbený "eintopf". Postřelmůvek se stal součástí Sudet."

Válečná doba se občanů Postřelmůvku dotýkala ve všech oblastech. Ve škole byla zavedena výuka němčiny, správu obce převzal Němci dosazený "burgmeister", Jindřich Chládek, zaměstnanec státní dráhy, který uměl německy. Celá řada mladých lidí byla dosazena na nucené práce do Německa. Na konec války však mnozí obyvatelé Postřelmůvku nečekali se založenýma rukama. V lesích kolem Postřelmůvku se skrývali partyzáni, kterým řada lidí pomáhala. Mezi občany se uchoval název "stodoloví partyzáni".

Začátek roku 1945 přinesl změnu i Postřelmůvku. V březnu zabral Volksturm Lidový dům, ve statcích a chalupách se ubytovali důstojníci ustupující německé armády. Kromě nich musela obec ubytovat i německé vystěhovalce z Polska, kteří prchali společně s Němci před postupující Rudou armádou. Právě v této vypjaté době, kdy již válka byla téměř na konci, zatklo gestapo omylem místního sedláka Stejskala za přechovávání partyzánů. Když se ukázalo, že Stejskal o partyzánech nic neví, že se ve skutečnosti jedná o Sojáka, byl propuštěn, gestapo se vrátilo a začalo vyslýchat Sojákovu dceru. Naštěstí tato událost skončila pro všechna zúčastněné poměrně dobře. Konce války se však nezadržitelně blížil, němečtí vojáci ustupovali a někteří ve snaze zastavit postupující Rudou armádu, se snažili v obci opevnit. Jedna baterie zaujala postavení u hřbitova, za humny Dvořákova stavení pak byly vybudovány okopy pro pancéřové pěsti, v lese uvízla při ústupu dvě samohybná děla.

Postupující Rudá armáda donutila zbytky německé armády k bezhlavému ústupu a 8. května 1945 ve 14.40 hod. se objevil v Postřelmůvku první sovětský voják.

Poválečné období od roku 1945 se vyznačovalo, jako v celém tehdejším Československu, snahou o budování nové společnosti. Snahy o změnu života a řízení obce se projevily i v Postřelmůvku. Toto období je charakteristické zvýšenou aktivitou občanů a zájmem o činorodou práci. V květnu 1945 vznikl národní výbor, nejnižší orgán státní správy. Tato doba a zejména období následující nesla s sebou rysy, které se promítly do života občanů. Bylo to především zřízení národních výborů a později zakládání družstva. První národní výbor se sešel ihned po osvobození 8. května 1945. Předsedou NV se stal Vít Hošek, jenž se pro nemoc funkce vzdal a nahradil jej Jan Soják, který byl předsedou NV zvolen i ve volbách v červenci 1946. V únoru 1948 byl akčním výborem zbaven funkce a v srpnu 1948, kdy proběhly volby do nových MNV, byl za předsedu zvolen Karel Kopp. V roce 1949 byl z členů místní stranické skupiny KSČ - nezemědělců - utvořen přípravný organizační výbor pro založení JZD a jeho členové se zavázali, že budou přesvědčovat malé a střední rolníky ke vstupu do JZD. V červenci 1952 svolal MNV veřejnou zemědělskou schůzi, na které se založením JZD a vstupem do něj souhlasilo 12 osob. 29. srpna 1952 byl na veřejné schůzi ustaven pětičlenný přípravný výbor JZD, opět z nezemědělců, členů KSČ, jehož dalším úkolem bylo získat 20 malých a středních zemědělců s výměrou 150 ha zemědělské půdy do JZD.

Ještě v roce 1955 však hospodařili rolníci samostatně, k založení JZD a ke společnému hospodaření se dosud nerozhodli. Do obce přijížděli různí agitátoři - z ONV, z patronátního závodu MEZ Postřelmova aj., kteří nevybíravými formami "přesvědčovali" rolníky ke vstupu do JZD. Do přesvědčovacích akcí byla zapojena i názorná agitace. Deset zájemců se v roce 1956 zúčastnilo exkurze do JZD Leština, ovšem k definitivnímu založení JZD opět nedošlo. Bylo podepsáno 18 přihlášek, ale rolníci se stále k založení JZD stavěli záporně. K obratu v postojích rolníků došlo až v roce 1957, kdy 7. září na ustavující schůzi zvedlo 50 přítomných ruku k ustavení JZD v Postřelmůvku. Prvním předsedou se stal František Dvořák ml. Členská schůze rovněž schválila od 1. 6. 1958 přechod JZD na III. typ, tedy i na společnou živočišnou výrobu, s výměrou záhumenku do 0,05 ha. Hospodářsko-technická úprava půdy (HTÚP) a společný osev se měly provést ještě na podzim roku 1957. Koncem roku se potom začalo s výstavbou drůbežárny jako první společné zemědělské stavby. Adaptovaly se chlévy na společné vepříny, porodny prasnic, ale zejména na společné kravíny.

V roce 1959 JZD nakoupilo první nové stroje: traktor Zetor Super, TL 94 - 03, zrnomet, secí stroj za traktor, žací stroj, tříradličný pluh, kultivátor aj. Došlo také k rozorání mezí a proorání potoka, které mělo přispět k získání většího množství jakostního sena. Další HTÚP byla provedena v době od 12. 6. do 6. 7. 1959. Směnou byli dotčeni čtyři místní zemědělci a jeden přespolní. V roce 1960 došlo k zahájení stavby, kterou zemědělci pociťovali jako velmi potřebnou. Začal se budovat montovaný kravín pro 105 kusů hovězího dobytka. Protože k provozu takovéhoto zařízení bylo zapotřebí vody, začalo družstvo budovat pro kravín studnu. Na vodu narazili v 19 m hloubky. Dostatečně silný proud dával podle měření v 22 m hluboké studni 8 dl za vteřinu. Studna byla vybudována, voda pro kravín byla zajištěna.

Dalším mezníkem v zemědělském hospodaření obce byl 9. 2. 1961, kdy na slavnostní slučovací schůzi v Rovensku došlo ke sloučení JZD Postřelmůvek a Rovensko v nové družstvo MÍR se sídlem v Rovensku. Postřelmůvek v představenstvu nového družstva zastupovali: F. Žváček ml., F. Turek, F. Bodanský, F. Hroch ml., J. kupka byl zvolen skupinářem.

K další změně došlo 2. 2. 1972, kdy proběhlo sloučení JZD Zábřeh - Kosov - Rovensko ( s Postřelmůvkem )do velkého celku nazvaného JZD Čs.- sovětského přátelství. V představenstvu měl v té době zastoupení v osobách F. Hrocha, J. Kupky a F. Žváčka. Společné hospodaření probíhalo se střídavými úspěchy až do začátku devadesátých let, kdy se začínala uplatňovat transformace JZD. Velké družstevní celky se rozpadly, půda se v restitucích začala vracet původním vlastníkům a také v Postřelmůvku se 25 osob rozhodlo zaregistrovat jako samostatně hospodařící.

Národní výbory s novou územní působností byly ustaveny k 1. 7. 1960. V roce 1976 došlo ke slučování obcí a Postřelmůvek se dostal pod správní působnost sousedního Rovenska. V obci v té době působil Občanský výbor, který však vyvíjel stejnou iniciativu v budování obce jako minulé MNV. V roce 1991 se Postřelmůvek opět osamostatnil a od té doby si řídí správu své obce občané sami za pomoci jimi zvolených orgánů.

Národní výbor Postřelmůvek působil vždy především jako iniciátor a koordinátor všech významných akcí, které se v obci udály. Z iniciativy NV došlo k zvelebování obce. Od roku 1958 se začaly přebudovávat chlévy a stodoly na obytné místnosti a příslušenství - hlavně koupelny. Zvýšená péče se věnovala i údržbě domovního fondu, výměně oken, přístavbám prádelen, verand, garáží apod.. Kromě rekonstrukce starých budov a běžné údržby stávajících domů se velká pozornost věnovala i výstavbě nových bytových jednotek. Pozornost však nebyla věnována jen obytnému fondu, každý místní národní výbor měl velké zásluhy o budování občanské vybavenosti obce. Protože NV dostal v roce 1956 výpověď z bytu Jana Sojáka, v němž měl dosud svoji úřadovnu, musel se přestěhoval do náhradní prostory, kterou byla místnost při autobusové čekárně. Obec přikročila ke stavbě nové budovy, v níž měly být umístěny jak úřadovna NV, tak i hasičská zbrojnice, protože stará již přestávala vyhovovat. Se stavbou se započalo v říjnu 1956, dokončena byla v roce 1961, úřadovat se v ní však začalo až 11. 10. 1962. Průmysl mléčné výživy postavil v roce 1956 v obci sběrnu mléka s chladicím zažízením. V roce 1961 ji předal obci, která sběrnu zrušila a chladicí zařízení převezla do vybudovaného kravína.

V obci docházelo postupně k mnoha změnám k lepšímu, byla postavena nová autobusová čekárna, kanalizace, postupně se budovaly chodníky, došlo k vybudování trafostanice o výkonu 50 kW i k rekonstrukci veřejného rozhlasu. Hospodářské stavby a výstavba obce v akci "Z" rok od roku měnily tvář obce. Rekonstrukce elektrické sítě, nové výbojkové osvětlení, rozšíření telekomunikační sítě, úprava chodníků, komunikací, a postupně budování kanalizace, stálá péče o veřejné prostranství, to vše vytvářelo předpoklady růstu obce do krásy.

LOKALIZACE


AKTUALIZACE: Markéta Mácová org. 49, 26.11.2002 v 08:02 hodin