MFSF JÁNOŠÍKŮV DUKÁT

Středa 26. červen 2019

Boj Nového Jičína za navrácení statutu svobodného komorního

Boj Nového Jičína za navrácení statutu svobodného komorního města

V roce 1558 se rozhodl Jan ze Žerotína prodat novojickoštramberské panství a odejít na rodové panství v Náměšti nad Oslavou. Zájemcem byl hranický feudál Jan Kropáček z Nevidomí, známý nevybíravým postojem k poddaným. Novojičínští se proto rozhodli, že i za cenu zadlužení žerotínské panství odkoupí. Na žádost města byla císařem Ferdinandem I. již uzavřená smlouva zrušena a Žerotín za nadsazených třicet devět tisíc zlatých městu ve třech splátkách panství prodal. Císař privilegiem z roku 1560 město povýšil na komorní a přidal k tomu další výhody. Za to se město zavázalo odvádět do královské komory šest set zlatých ročně.

Přes značné zadlužení nastává pro Nový Jičín doba největšího rozkvětu. Převážně protestantské město, pyšné na své postavení vrchnosti pro Štramberk a deset vsí, bylo mnohdy málo tolerantní a v politickém jednání nezkušené. Kromě tahanic se Štramberkem se dostalo do vleklých sporů s olomouckým biskupstvím, když se luteráni roku 1585 zmocnili katolického farního kostela. To jim, jak se dále ukáže, velmi uškodilo.

Po pražské defenestraci, za české války 1618-1620, kdy Morava dlouho přemýšlela, na čí stranu se přidá, se Nový Jičín po počátečním váhání připojil ke straně protestantských moravských stavů. Podporoval je hlavně finančně při sestavování moravských vojsk, holdoval a přísahal věrnost Fridrichu Falckému v lednu 1620 v Olomouci a přispěl dvěma tisíci zlatých do jeho prázdné královské pokladny. Za to mu nový panovník potvrdil veškerá dosavadní privilegia a údajně město povýšil na královské.

Po Bílé hoře začalo tvrdé habsburské účtování s poraženými protivníky. I Nový Jičín patřil mezi ně. Město bylo záhy obsazeno císařským vojskem a jeho radní byli vyzváni, aby se dostavili do Olomouce k výslechu. Tam zapřeli, co se dalo, ale pardonu se nedočkali. 23. ledna 1621 odpřísáhli věrnost císaři. Město zaplatilo pokutu 2 700 zlatých a přispělo "půjčkou" dvanácti tisíci zlatých do císařské pokladny. 21. června 1621 museli občané přísahat znovu věrnost císaři. Bláhově se domnívali, že je tím záležitost potrestání pro ně vyřízena.

V roce 1621 začala falcká válka a hned na jejím počátku došlo ke vpádu unionistických vojsk vedených Janem Jiřím Krnovským na severní Moravu. 25. července 1621 došlo u Nového Jičína k nám známé bitvě "pod Svincem". Byla zde zmasakrována směs císařských žoldnéřů z různých zemí Evropy a město, ve kterém sloužilo mnoho českých emigrantů, bylo vypáleno vojsky J. J. Krnovského. Za málo vstřícné postoje k císařským vojákům byl Nový Jičín později obviňován.

Falcké války skončily po mnoha peripetiích pro Habsburky šťastným mírem, a tak mohli relativně klidné doby před válkou dánskou (1625-1629) využít k dalším represím a konfiskacím. Nový Jičín byl potrestán v souvislosti se zřízením jezuitské koleje v Olomouci. Ta měla sloužit k výchově nových, katolické církvi věrných kněží a k přípravě státu oddaných úředníků. Potřebovala však vydržovatele a jím se mělo stát některé konfiskované panství. Po delší úvaze mezi komorními městy Šumperkem a Novým Jičínem padlo v roce 1624 rozhodnutí v neprospěch Nového Jičína. O tom, jak došlo k tomuto osudnému kroku, se až do třicátých let mnoho nevědělo. Teprve když profesor František Hrubý, ředitel Zemského archivu v Brně, při studiu v mikulovském archivu našel korespondenci, která probíhala v letech 1620-1641 mezi kanceláří císaře Ferdinanda II. a zplnomocněného místodržitele Moravy kardinála a olomouckého biskupa Františka Ditrichsteina, lze přiblížit motivy k rozhodnutí tak nepříznivému pro Nový Jičín.

Profesor Hrubý nezištně upozornil na uvedený pramen novojičínského starostu a zakladatele městského archivu dr. Paula Zieglera. Ten se postaral, aby se pořídil opis a sám pak v roce 1938 zveřejnil korespondenci ve své práci "Vom Neutitscheiner Stadtarchiv". V dopise z 3. ledna 1624 navrhuje kardinál Ditrichstein císaři, aby se vydržovatelem koleje stal Nový Jičín - "jiskra (sentina) veškerého kacířství a rebelie". Vypočítává jeho hříchy před a za povstání a věří, že pod dozorem Otců jezuitů se město brzy zbaví kacířství a rebelie. V Novém Jičíně se o tom záhy dozvěděli, najali si právníky, napsali dva dopisy a vyslali do Vídně delegaci, která zde bojovala za odvrácení kardinálova návrhu. Asi s jistým úspěchem, neboť císař v následném dopise navrhuje, aby se ustavila komise k vyšetření případu. Ditrichstein v dalším dopise z 10. dubna nesouhlasí a vysílá k císaři rektora koleje P. J. Hacka. Ten byl natolik úspěšný, že bigotní Ferdinand II. dopisem z 26. dubna záměr zřídit komisi odvolal a dal biskupovi souhlas k provedení konfiskace. A tak se 23. května 1624 v časných ranních hodinách do Nového Jičína dostavil rektor P. Hack s císařskými komisaři a vojenským doprovodem, aby na radnici zabavili všechna privilegia s oznámením, že panství přechází do majetku jezuitské koleje. Zprvu šokované město se však nevzdalo. Zaslalo císaři další dopisy, které ten předával Ditrichsteinovi k vyjádření. Kardinál ztrácel trpělivost, jeho odpor k městu narůstal, což dosvědčuje ostrý dopis císaři ze dne 5. června. Ke starým hříchům přidává nové, které jsou sporné. Patří k nim především tvrzení, že si měšťané v době bitvy pod Svincem zapálili město sami, že nechtěli do města vpustit císařská vojska gen. Dohna, který je i v soudobých pramenech označován za "arcilupiče", který si ale vstup do vypáleného města vynutil a důkladně ho vyraboval. Dopis dle kardinála nestačil, a proto vyslal do Vídně znovu P. Hacka. Jeho audience u zbožného císaře byla opět úspěšná natolik, že císař konfiskaci již provedenou potvrdil vydáním nadační listiny ze 16. července 1624, dle které je potvrzeno, že panství novojickoštramberské se předává jezuitskému konviktu v Olomouci a jeho výnosy se použijí pro výchovu křesťanské mládeže. V pozdější době byl upřesněn název nové vrchnosti na KaiserlichFerdinandesche Fundationsherrschaft Neutitschein. Další dopisy se týkají záležitosti pro město velmi citlivé - privilegií. Na jejich uložení měli císař a kardinál rozdílné požadavky. Císař měl především zájem o privilegium Ferdinanda I. z roku 1560, kterým město obdrželo statut komorního města a na které se Novojičínští nejvíce odvolávali. Z korespondence se nedovídáme, jak se Ditrichstein k císařovým pokynům zachoval.

Nový Jičín se i po vydání nadační listiny nevzdal. Již 14. srpna 1624 předává delegace města v císařské kanceláři obsáhlý prosebný list, v němž znovu vysvětluje své postoje před a za povstání, vyvrací nepravdivá obvinění a slibuje věrnost a poslušnost. Delegáti hledali přímluvu u následníka trůnu a jeho bratra. Jejich naděje opět zmařil Ditrichstein v odpovědi na císařův dopis z 22. srpna. V jeho dopise z 22. září je plno nenávisti ke kacířskému a rebelantskému městu, klade důraz na to, že vše již bylo uzavřeno a radí císaři, aby nikoho z Nového Jičína nepřijímal. Ferdinand II. opět ustoupil a navíc kardinálovi poděkoval a připsal mu největší zásluhu za péči o zřízení a zabezpečení chodu jezuitské koleje. Reakce na neúspěch vídeňského vyjednávání byla v Novém Jičíně až bouřlivá. Především v předměstích, kde luteráni odmítali konverzi a misionáři si na svou obranu vyžádali vojenskou asistenci. Nato se několik rodin raději vystěhovalo do Slezska, Lužice i do Uher.

V dánské válce 1625-1629 byl Nový Jičín půl roku okupován Dány (od ledna do července 1627) a po útěku katolických kněží obnovili luteráni ve farním kostele své bohoslužby a další evangelické obřady. Po odchodu Dánů přišla císařská vojska a s nimi jezuité. Nastalo vyšetřování a trestání. Nová vrchnost však musela řešit hrozivou hospodářskou situaci, neboť za dánské války se město ještě více zadlužilo a výnosy zemědělských produktů klesly natolik, že vesnické obyvatelstvo hladovělo. Tím byla ohrožena i existence koleje, kam se několik let neodváděly určené dávky. Situace se musela rychle řešit. Novojičínští tentokrát správně usoudili, že by mohli svízelné situace využít k jednání o vrácení ztracených svobod. Kupodivu jim v tom poněkud "nahrál" sám císař. Když se dozvěděl o svízelné situaci koleje, vyzval již v roce 1626 věřitele, "aby neutiskovali Nový Jičín pro dluhy". Do jednání zapojil Ditrichsteina, který na jeho pokyn ustavil komisi, kde vedle zástupců koleje zasedli i zástupci města. Výsledkem delšího jednání bylo privilegium vydané 18. října 1629 rektorem jezuitské koleje P. Matějem Kossubiussem se souhlasem místodržitele Ditrichsteina. Tento dokument se nachází v originále v novojičínském státním okresním archivu. Až do roku 1773 byl hlavním právním dokumentem pro Nový Jičín. Dle něho město spravuje městská rada, město má právo odúmrtí, měšťané jsou zbaveni robot, městský soud spravuje městské knihy. Jsou zachovány všechny trhy, právo města vybírat poplatky z krámů a ze soli. Povinností města je pravidelně odvádět smluvené poplatky a skládat vrchnosti účty z hospodaření. Zachovány jsou roboty vesničanů.

Nebylo však dosaženo vrácení privilegií a tím i statutu svobodného komorního města. Výrazem zklamání je odchod dalších nekatolíků z města.

K poslednímu pokusu o vrácení statutu se Novojičínští odhodlali po smrti Ditrichsteina (1636) a Ferdinanda II. (1637). Věřili, opět chybně, že Ferdinand III. bude vstřícnější. 12. května 1637 podali u císařského tribunálu v Olomouci žalobu na svou vrchnost, kde si stěžovali na porušování dohod z roku 1629, za násilné jednání, na bídu. Jezuité se tvrdě bránili, poukazovali na zakořeněnou zatvrzelost a staré hříchy a zrady Majestátu. Spor se táhl tři roky a město ho rozsudkem z 18. dubna 1640 prohrálo. Odvolalo se k třem rozhodčím České dvorské kanceláře, která z válečných důvodů přesídlila do Řezna. Tam byli na rozhodující jednání 18. ledna 1641 pozváni tři zástupci Nového Jičína, aby vyslechli tvrdý verdikt, že Novým Jičínem zůstane poddanským městem olomouckého jezuitského konviktu, že zaplatí soudní výlohy 1500 rýnských a 500 moravských zlatých, vyvaruje se do budoucna všech demonstrativních kroků a delegace ihned opustí Řezno. Jeden z delegátů, Daniel Hoffmann, byl rozsudkem tak zklamán, že o procesu napsal báseň s názvem Jak zemřela spravedlnost. Vyjádřil tím nejen své pocity. Ale jakou spravedlnost mohli Novojičínští očekávat v době, kdy spojení katolické církve se státem bylo mimořádně pevné.

Jan Hanák
Novojičínský zpravodaj prosinec 2002

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://www.novy-jicin.cz

AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) org. 56, 19.01.2003 v 18:07 hodin