MFSF JÁNOŠÍKŮV DUKÁT

Úterý 27. října 2020

Přírodní památka Kopce

Suťové pole v PP Kopce (26. 1. 2003)
Suťové pole v PP Kopce (26. 1. 2003)
Základní údaje: Přírodní památka Kopce představuje mohutný kerný sesuv pískovců s rozsedlinovými pseudokrasovými jeskyněmi na severovýchodně orientovaném svahu asi 100 m severně od kóty (699 m). Nachází se v nadmořské výšce 645-680 m v Komonecké hornatině na okraji Vizovických vrchů, asi 1 km severně od obce Lidečko. Katastrální území Lidečko, okres Vsetín. Vyhlášeno v r. 1999. Celková výměra: 0,75 ha, ochranné pásmo je tvořeno pásem širokým 50 m podél celého obvodu přírodní památky, celková rozloha ochranného pásma je 3 ha.

Motiv ochrany: Mohutný skalní sesuv pískovců s rozsedlinovými jeskyněmi, regionálně významné zimoviště netopýrů, především kriticky ohroženého druhu vrápence malého (Rhinolophus hipposideros).

Geologie: Podloží tvoří středně až hrubě zrnité glaukonitické pískovce luhačovických vrstev (střední-svrchní eocén) račanské jednotky magurského flyše. Území je postiženo mohutným skalním sesuvem a hlubinným gravitačním ploužením. Kerný sesuv na lokalitě Kopce má celkovou rozlohu asi 4 ha a jeho vznik kromě vhodných úložných poměrů flyše velmi úzce souvisí s hlubokým zaříznutím říčky Senice v průlomové soutěsce Lomensko. Relativní převýšení mezi jeskyněmi a tokem Senice činí 225 m na vzdálenost 450 m. Datování vzniku průlomové soutěsky Lomensko je problematické a dosud nebylo provedeno, založení kerného sesuvu se předpokládá v pleistocénu. Gravitační pohyby však probíhají i v recentu (o čemž svědčí mohutný skalní sesuv na východním úbočí). Intenzita těchto pohybů je poměrně vysoká a je bezpochyby ovlivněna množstvím srážek a vlastnostmi vegetačního krytu na lokalitě (Baroň et al. 1999; Kirchner 1997).

Pseudokrasové jevy: Morfologicky se uvedené procesy projevují výraznými svahovými stupni a příčně protaženými depresemi. Pískovcové kry se odloučily podél série puklin (směr V-Z 30-90o až 260-270o), kolmých na směr pohybu. Čtyři pukliny se projevují morfologicky výraznými protaženými sníženinami, jež se místy rozevírají až na šířku 5 m. Na nejvýše položené pukliny jsou vázány rozsedlinové pseudokrasové jeskyně. Při prvních speleologických průzkumech (J. Wagner, 1994) bylo v tomto území lokalizováno 5 jeskyní o celkové délce 224,1 m, do dnešní doby je dokumentováno 12 rozsedlinových a suťových jeskyní. Jejich podrobnější popis podal Baroň a Dobeš (2000). Dále se zde nacházejí 3 pseudokrasové závrty, řada terénních valů, otevřených rozsedlin, skalních výchozů a suťové pole. Projevy gravitačních pohybů jsou zde neustále sledovány jak na povrchu, tak i v podzemí.

Největší jeskyně se nazývá Naděje (Překvapení), je rozsedlinová a dlouhá 101,5 m. Její dvě patra jsou propojena 6 m hlubokou propástkou. Prostory horního patra jsou spíše širší a nižší, kdežto chodby spodního patra mají charakter úzkých, dlouhých a až 9 m vysokých rozsedlin. Jeskyně má 3 vchody a je zimovištěm netopýrů. Jeskyně Kolonie a (73 m) a Slimrovka (Ďáblova díra, délka asi 40 m) jsou také významnými zimovišti netopýrů. Pozoruhodná je i 33 m dlouhá jeskyně Krápníková, jež byla pojmenována podle stalaktitu o délce 3 cm. V této jeskyni jsou místy na kamenech drobné keříčky pisolitického sintru. Na stěnách a stropech většiny jeskyní se usazuje splavený jíl, nazývaný valašskými speleology "slimr”. Další známé jeskyně Propast (délka 24 m, hlounka asi 8 m), Řezník (asi 22 m), Liščí (asi 7 m), Ve žlebu (délka 5 m, hlounka 2,7 m), Cedník (asi 3 m), Pavoučí (3 m), Psí díra (3 m) a Sirkárna (3 m) jsou drobnější a méně významné.

Botanika: Stromové patro v přírodní památce tvoří převážně smrk ztepilý (Picea abies), místně je více zastoupen i buk lesní (Fagus sylvatica), méně jedle bělokorá (Abies alba). V podrostu zmlazuje buk lesní, jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) a jedle bělokorá. V bylinném patru se vyskytuje bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), čistec lesní (Stachys sylvatica), krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa), pitulník horský (Galeobdolon montanum), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), svízel vonný (Galium odoratum), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), ostružiník (Rubus sp.). Zejména stinná a vlhká místa ve skalních rozsedlinách porůstají kapradiny a mechorosty, např. kapraď samec (Dryopteris filix-mas), osladič obecný (Polypodium vulgare), papradka samičí (Athyrium filix-femina), puchýřník křehký (Cystopteris fragilis) aj.

Lesnictví: Území přírodní památky je z větší části porostlé hospodářským lesem s bukem a smrkem ztepilým. V okolní se nalézají převážně kulturní smrčiny (nová výsadba v podvrcholových partiích kóty Kopce), bučiny až zakrslé bučiny (hlavně na jižním úbočí) a také vitální porosty jedle bělokoré.

Zoologie: Z ptáků hnízdí v okolí např. holub doupňák (Columba oenas), datel černý (Dryocopus martius), žluna šedá (Picus canus), vzácně ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) a čáp černý (Ciconia nigra).

Lokalita je významým zimovištěm netopýrů (chiropterofauny), především kriticky ohorženého vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Nachází se zde druhá největší zimující populace na severní Moravě, která čítá kolem 70 exemplářů. Dále zde byli při zimování zjištěni netopýr Brandtův (Myotis brandti), netopýr brvitý (Myotis emarginatus), netopýr ušatý (Plecotus auritus), netopýr velký (Myotis myotis) a netopýr vousatý (Myotis mystacinus). V létě se navíc vyskytují netopýr večerní (Eptesicus serotinus), netopýr velkouchý (Myotis bechsteini) a netopýr vodní (Myotis daubentonii).

Poměrně vysoké stavy vrápence malého v jeskyních u Lidečka svědčí o dobrých mikroklimatických podmínkách na zimovišti. Vrápenec malý je totiž druhem stenotermním s vysokým teplotním optimem pro zimování (cca 8 oC). V podzemních prostorech s teplotami výrazně nižšími se nevyskytuje. Pro hibernaci vyžaduje stabilní teplotu a vysokou vzdušnou vlhkost. Je druhem značně citlivým na vyrušování. Při sebemenším vyrušení se rychle probouzí, opouští zimoviště a nezřídka hyne na následky stresu nebo vyčerpání energetických rezerv nežádoucí letovou aktivitou. Je nalézán ve spodních částech jeskyní, kde je díky statickému charakteru zanedbatelné proudění vzduchu a vyšší teplota (8 oC).

Netopýr velký (Myotis myotis) je naopak druhem s širokou ekologickou valencí a s poměrně velkou teplotní tolerancí. Netopýr ušatý (Plecotus auritus) je typickým teplotně rezistentním druhem preferujícím teploty blížící se 0 oC, dává přednost horním částem v blízkosti vchodů, kde je naopak teplota v důsledku proudění chladného vzduchu zvenčí podstatně nižší (4 oC).

Hospodářské využívání, management: Při obnově lesního porostu by bylo žádoucí využívat přirozené zmlazení buku a jedle. Vysokou pozornost je třeba věnovat ochraně jeskyní sloužících jako významné zimoviště netopýrů. Je třeba zamezit především jejich přímému rušení v zimním období, výjimku mají pouze zoologové při zimním sčítání, které je součástí celostátního monitoringu populací netopýrů. Průzkumem, údržbou jeskyní a pravidelným sčítáním netopýrů se zabývá ZO České speleologické společnosti 7-01 ORCUS v Bohumíně, pracovní skupina Vsetín. Informace o ochraně netopýrů poskytuje také Česká společnost pro ochranu netopýrů (ČESON).

Historie: Lokalita Kopce je známa také pod názvem Zámčisko. V bezprostředním okolí vrcholu byly nalezeny pozůstatky osídlení z doby bronzové, stopy po pravěkém hradisku lidu popelnicových polí s nálezy keramiky (asi 1000 let př. n. l.). K jeskyním se váže řada lidových pověstí.

Upozornění: Důrazně žádáme návštěvníky, aby v zájmu vlastní bezpečnosti a také ochrany vzácných netopýrů nevstupovali do jeskynních systémů! Vývoj jeskyní nebyl dosud ukončen, dochází zde k posunu kamenných bloků a k možnému řícení stropů. Většina vstupních průlezných otvorů je opatřena uzamykatelnými mřížemi.
Jeskyně Naděje - vstupní otvor opatřený mříží
Jeskyně Naděje - vstupní otvor opatřený mříží

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://nature.hyperlink.cz

Typ záznamu: Přírodní památka
AKTUALIZACE: Eliška Černochová (Beskydy-Valašsko) org. 56, 10.03.2010 v 09:23 hodin