MFSF JÁNOŠÍKŮV DUKÁT

Čtvrtek 22. října 2020

Historie obce Pobučí

Vznik Pobučí, dnes místní části obce Jestřebí, se datuje k roku 1275. Název obce Pobučí, dříve také Pobuč, vychází spíše z osobního jména POBUD, než z označení místa, kde byly nebo jsou buky. Nachází se uprostřed Mírovské vrchoviny, jižně od Zábřehu. Střední nadmořská výška obce je 442 m. Je přístupná po silnici ze severu přes Jestřebí a z východu od Zvole do vsi, potom na jihozápad přes Krchleby k Maletínu, Kopcovitý katastr má rozlohu 430 ha.

Obec měla poměrně stabilní počet obyvatel. V roce 1900 zde žilo 400 obyvatel v 60 domech. Z nich se hlásila k německé národnosti rozhodující část.

V roce 1930 zde bylo jen 14 Čechů. Po odsunu Němců v roku 1946 se počet obyvatel rapidně snížil, a tento stav trvá dodnes. V současné době má obec 115 obyvatel, je zde obchod se smíšeným zbožím.

V historických pramenech je Pobučí vedeno jako manství olomouckého biskupství. Později se, jako všechny okolní vsi, dostala k panství Mírov, u něhož setrvala až do roku 1848. Za třicetileté války v roce 1644, bylo ve vsi 28 usedlostí, ale obsazeno bylo jen 10, což svědčí o značné zkáze. Tím obdivuhodnější je, že v r. 1677 tu už bylo 22 usedlíků a jen 5 poustek. Ještě v 17. století to byla ryze česká obec, která se poměrně rychle poněmčovala. V r. 1834 tu bylo 56 domů a 409 obyvatel, také škola a od počátku 19. století i kostel Sv. Jana a Pavla. Katolická duchovní správa zde byla zřízena až od r. 1852. Pro českou menšinu zde byla zřízena škola v r. 1925. Po r. 1848 připadle ves k soudnímu i politickému okresu Zábřeh. Od roku 1976 je připojena k obci Jestřebí.

LOKALIZACE


AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) org. 49, 19.04.2003 v 20:45 hodin