MFSF JÁNOŠÍKŮV DUKÁT

Čtvrtek 22. října 2020

Historie obce Sobotín

Sobotín patří k nejstarším hornickým osadám na Šumpersku. Původ jména pochází od osobního jména Sobota, německý název Zoptau byl převzat z českého. Součástí obce byla osada Štětínov, roku 1961 byly připojeny Rudoltice sjiž dříve sloučeným Klepáčovem, roku 1975 Vernířovice a konečně roku 1980 i Petrov nad Desnou s osadou Terezín. Katastr se těmito integracemi rozšířil až na 7728 hektarů, ve spojené obci žilo v roce 1991 2686 obyvatel v 579 domech. Obecní pečeť, užívaná od poloviny 17. století, nesla symboly zdejších železných hamrů - kovadlinu s kladivem, kleště a kolo na dlouhé ose.

Katastr vlastního Sobotína měřil 1208 hektarů a byl většinou pokryt středně vysokými kopci, z nichž nejvyšší byly na západní hranici Petrovský vrch (778 m) a na východě Havraní vrch (778 m). Ves má střední nadmořskou výšku 445 m a vine se úzkým údolím Klepáčovského potoka podél významné silnice Šumperk - Ostrava od východního konce Petrova nad Desnou až k západnímu konci Rudoltic. Severně od obce vznikla roku 1786 na místě panského dvora osada Štětínov (německy Stettenhof), která dostala jméno podle tehdejšího inspektora komorních statků Jáchyma ze Stettenhofu.

Počet obyvatel Sobotína velmi vzrostl v době rozkvětu zdejších železáren a dosáhl vrcholu v roce 1869, kdy zde bylo 2069 lidí. Pak však nastal s úpadkem významu železáren pokles na 1887 obyvatel ve 237 domech (z toho ve Štětínově 537 obyvatel v 58 domech) v roce 1900. Ještě v 15. století byl Sobotín převážně český, pak však zcela převládlo německé obyvatelstvo a teprve za první republiky zde byla česká menšina (roku 1930 88 lidí). K rozhodné změně došlo až vysídlením Němců po druhé světové válce. V roce 1950 žilo v obci jen 1013 osob ve 226 domech. Při posledním sčítání v roce 1991 bylo v Sobotíně (bez připojených obcí) zjištěno 1 124 obyvatel a 228 domů.

Již k roku 1351 je v Sobotíně uváděn kostel s farou, připomínanou v listině, jíž bylo vytvořeno litomyšlské biskupství. Ves sama byla střediskem malého panství, o jehož majitelích existují jen kusé zprávy. Z významnějších rodů je zmínka o pánech z Kravař v roce 1399 a v první polovině 15. století jsou uváděni jako majitelé Kunát Šilstrát a Machna ze Sobotína. V druhé polovině 15. století se soudil známý šlechtic Jiří st. Tunkl z Brníčka o sobotínské panství s tehdejším držitelem rytířem Jindřichem z Lazů. Pak připadlo zboží českému králi Vladislavovi II. Jagelonskému, který roku 1496 přepustil tvrz a ves Sobotín i s železným hamrem držitelům úsovského panství pánům z Vlašimi, ale ti se již následujícího roku panství zbavili. Z dalších majitelů byli nejznámnější páni ze Žerotína, kteří získali Sobotín roku 1504. Dočasně byl v letech 1558 až 1578 držitelem statku Václav Berka z Dubé, za něhož byla v obci fara, rychta, hamr a dvůr. Potom však Žerotínové připojili sobotínský majetek k losinskému panství, po jehož rozdělení přešel již trvale k panství vízmberskému. Podle lánového rejstříku bylo v roce 1677 v Sobotíně 72 usedlíků a jedna poustka; v roce 1834již žilo ve 147 domech 1128 obyvatel.

V době prvního z losinských Žerotínů, Jana, byla sobotínská fara obsazována luteránskými pastory. Tehdy byla významná i sobotínská škola, připomínaná již před rokem 1565. Fara po Bílé hoře zanikla a byla obnovena, pochopitelně jako katolická, teprve roku 1676. Zdejší farář Schmidt spravoval krátce nato i šumperské děkanství za děkana Lautnera, vězněného a upáleného za čarodějnických procesů. V sobotínském kostele došlo ke známé události, která byla záminkou k zahájení těchto procesů. Vernířovická žebračka totiž vyjmula po přijímání z úst hostii, neboť se tehdy věřilo tomu, že pokud podá hostii krávě, bude lépe dojit. Její čin však byl zpozorován, žebračka byla zatčena a stala se první vyslýchanou v losinských čarodějnických procesech. Obec pak odvedla tomuto běsnění vlastní daň, neboť pro domnělé čarodějnictví byli upáleni rychtář Axmann se svou manželkou.

Největší proslulosti nabyly v Sobotíně zdejší železárny. Již na počátku 17. století byly v obci dýmačky, železné hamry a slévárny. Roku 1815 přeložil do Sobotína Ondřej Eisenbach z Haliče továrnu na ocelové a kovové zboží, která vyráběla hlavně pušky a patřila k největším v monarchii. Nej
většího rozkvětu nabyly železárny v druhé polovině 19. století, kdy je vlastnili význační moravští podnikatelé bratři Kleinové. Ti již roku 1844, kdy získali panství i s průmyslovými podniky, přikoupili zmíněnou zbrojovku a obnovili a vylepšili za pomoci významného rakouského železářského odborníka profesora Riepela staré báňské a hutní zařízení. V letech 1852 až 1883 pak byl Sobotín střediskem rakouského železářského průmyslu, měl pobočné železárny ve Štěpánově u Olomouce, bratři Kleinové se podíleli významně na výstavbě železniční sítě celé monarchie a zaměstnávali v Sobotíně přes 2000 lidí. Ke konci 19. století nastal postupný úpadek železáren, spojený s vyčerpáním rudných ložisek a neschopností konkurovat především ostravským hutím. Úpadek pokračoval i ve 20. století, až konečně v roce 1920 byla výroba v sobotínských železárnách definitivně zastavena.

Po roce 1848 se Sobotín stal součástí šumperského politického a vízmberského soudního okresu. Velkostatek bratří Kleinů v rozloze přes 880 hektarů byl připojen k velkostatku vízmberskému. Objekty železáren byly ve dvacátých letech většinou demontovány či přestavěny pro jiné účely (škola). Budovu strojírny převzala po jejich zániku šumperská továrna na jízdní kola Velamos-Heinz a spol. a vytvořila zde velký závod (viz Petrov nad Desnou). V roce 1924 byly v Sobotíně dva mlýny s pilami a místní elektrárna. Přes velký počet dělnictva měli v obci ve dvacátých letech silnější pozice němečtí křesťanští sociálové a agrárníci, v roce 1935 však převládla Henleinova Sudetoněmecká strana.

Sobotínská obecná škola byla roku 1900 trojtřídní, roku 1873 se od ní osamostatnila dosavadní pobočka ve Štětínově. Roku 1925 bylo zahájeno vyučování v české menšinové škole a v rodinné škole německé evangelické církve, obě však zanikly po okupaci pohraničí roku 1938.

Po roce 1945 hrál v obci největší roli národní podnik Velamos vyrábějící jízdní kola. JZD bylo v obci založeno roku 1951, v roce 1964 pak přešlo do šumperského státního statku.

V roce 1990 byly v Sobotíně dvě prodejny smíšeného zboží, prodejny potravin a průmyslového zboží, lékárna, pět restauračních podniků, dvě ubytovací zařízení, dále úplná základní škola, zvláštní škola a zdravotní středisko.

Mezi památkami je třeba jmenovat zdejší kostel, který byl postaven na místě staré evangelické modlitebny roku 1605. Hodnotnými pracemi jsou také sousoší Kalvárie z roku 1818 a mauzoleum rodiny Kleinů z 19. století v areálu parku. Sobotínský zámek vznikl ve čtyřicátých letech 19. století přestavbou někdejší Eisenbachovy zbrojovky v romantizujícím historickém pojetí a slouží dnes jako rekreační středisko a hotel. Sobotín je známým nalezištěm vzácných minerálů a hornin a současně patří k předním rekreačním střediskům celého regionu.

LOKALIZACE


AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 49, 05.08.2003 v 12:07 hodin