MFSF JÁNOŠÍKŮV DUKÁT

Úterý 18. červen 2019

Strašidelný pastýř na Rejvízu má dvojníka. Důchodce z Opavy.

Je Jiří Gill z Opavy potomkem pastýře Gilla, který straší na Rejvízu ? Nebo snad dvojníkem této slavné postavy, podle pověsti navěky odsouzena odměňovat spravedlivé a trestat hříšníky ?

Jedno je jisté, každý kdo si porovná portrét pastýře vyobrazený na Penzionu pastýře Gilla a pak uvidí tohoto sedmdesátiletého opavského důchodce v kožešinovém kabátě, klobouku se sojčím peřím a dlouhou pastýřskou holí, neváhá tvrdit, je to pastýř Gill.

Gilla objevil pokladní.

"Mám v okolí Zlatých Hor spoustu přátel a často tam zavítám. Jednou jsem si šel prohládnout mechová jezírka na Rejvízu a chystal jsem se platit vstupné. Muž v pokladně se na mě podíval a řekl : Ty jsi tady doma pastýři Gille, přece nebudeš platit vstupné. Tak jsme s kamarády této podoby využili, pořídil jsem si pastýřsský kostým a na různých místních slavnostech se ze mě stává pastýř Gill. Lidé si mě fotí a na poslední slavnosti na Černé Opavě si mohou zdokumentovat, že existuji ve dvou podobách. Byl tam totiž současně i kolega, který se pohybuje přímo na Rejvízu," vysvětluje tento vitální učitel na penzi.

A jak to tenkrát s pastýřem Gillem vlastně bylo ? "V místech kde je nyní mechové jezero stálo město Hunohrad. Lidé tam žili rozmařilým způsobem, páchali zlo a nevěřili v Boha. Stejný by i pastýř Gill, který holdoval alkoholu a smilnil s ženami. Když mu jednou selka podala k jídlu jen suchý chleba, vztekle jim praštil o zem. To rozlobilo Boha natolik, že když se objevila jeho tvář všichni zkameněli hrůzou," vypráví pověst Gill a pokračuje, že celý Hunohrad se propadl do hlubin jezera, jen Gill zůstal stát se vztyčeným prstem k nebi.

"Za trest nyní musí chodit po krajině, dobré odměňovat a ty zlé tím prstem pošťuchovat a zesměšňovat je vymýšlením různých taškařic," končí Jiří Gill, kterého kromě historie zajímá také botanika. Když mají v alboretu v Novém Dvoře nouzi o průvodce, je to právě on kdo se této povinnosti ujme. Nezapře ani své výtvarné nadání. Kam příjde, tam maluje.

Gill býval i učitelem.

Za svůj život vystřídal spoustu různých zaměstnání. "Za minulého režimu jsem musel v osmašedesátém odejít ze školství a stal jsem se kopáčem. S partou dělníků jsem kladl kabely. Napřed jim vadilo, že nechodím do hospody a raději jdu do divadla, ale pak si zvykli. Byly to zlaté časy. Žádné starosti a na tehdejší dobu jsme měli spoustu peněz," popisuje éru kopáče Gill, který potom zakotvil na dva roky v bruntálském muzeu a pak v Opavě ve Stanici mladých přírodovědců.

Liana Melecká
Mladá Franta DNES ze dne 11.srpna 2006

Diskusní fórum čtenářů

(prozatím žádný názor)
DALŠÍ INFORMACE: Rejvíz
Zveřejněno 10.11.2006 v 10:00 hodin